Mgr. Jana Ovčáčková, Ph.D., a kolektiv autorů
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Publikace Muzea bez bariér vychází s podporou Technologické agentury České republiky. Hlavním řešitelem projektu Muzea bez bariér (TQ01000189) je Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Aplikačním garantem projektu Muzea bez bariér je Gočárova galerie v Pardubicích. Gočárova galerie je zřizována Pardubickým krajem. Konference Muzea bez bariér se konala pod záštitou Ministerstva kultury.
Lektorský posudek:
Mgr. MgA. Mariana Chytilová, Ph.D.
Recenzovali:
doc. Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.
Mgr. Šimon Kříž, Ph.D.
© Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2025.
Editors ©Jana Ovčáčková – Lucie Tikalová – Klára Zářecká, 2025
Design ©Martin Pyšný
ISBN 978-80-7678-385-0
Poděkování
Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci konference Muzea bez bariér, a všem spolupracujícím institucím i partnerům za jejich podporu a odborné zázemí. Velké poděkování patří také tvůrcům konference, přednášejícím, autorkám a autorům příspěvků ve sborníku za jejich cenné odborné výstupy.
V neposlední řadě děkujeme všem účastníkům a účastnicím konference za aktivní účast a podnětné diskuse.
Sborník příspěvků z odborné konference konané v Gočárově galerii v Pardubicích ve dnech 8. a 9. září 2025.
Sborník z konference Muzea bez bariér si klade za cíl přinést odbornou reflexi přístupnosti muzeí a galerií s důrazem na specifické potřeby osob se specifickými poruchami učení, zejména dyslexií. Publikace propojí výstupy odborníků z různých oblastí – muzejnictví, pedagogiky, designu, digitálních technologií a veřejné správy – a nabídne interdisciplinární pohled na téma inkluze v kulturním prostředí. Tematické příspěvky budou zaměřeny na edukační a komunikační přístupy, inkluzivní design, návštěvnický zážitek i možnosti využití technologií pro zpřístupnění obsahu a prostoru kulturních institucí. Sborník přispěje k prohloubení teoretického i praktického poznání v oblasti kulturní inkluze a bude sloužit jako zdroj dobré praxe a odborná opora pro další rozvoj přístupnosti muzeí a galerií v českém i mezinárodním kontextu.
Jana Ovčáčková – Lucie Tikalová – Klára Zářecká (eds.)
Předmluva
„Když vstupuji do muzea, zaplaví mě směs ostychu a svátečního dojmu. Je to prostor s mnoha nejasnými pravidly, kde drobné detaily rozhodují o tom, zda se budu cítit bezpečně. Ocením vlídnost, respekt, přehlednou infografiku, dostupné toalety, místo k odpočinku. Naopak jakýkoliv zásah do mého osobního prostoru mě znejistí. Pomáhá mi, když můžu být „nepozorovaná“ – třeba když existuje samoobslužná šatna, klidná zóna nebo možnost odejít a vrátit se později.”
Když mluvíme o přístupnosti, většina lidí si představí rampu u vchodu nebo titulky u videa. Ale přístupnost znamená mnohem víc. Znamená, že se každý může v muzeu cítit vítaně. Že může prožívat, vnímat a učit se po svém – bez tlaku, bez obav, bez bariér.
„Abychom si dokázali představit, jak náročná může být návštěva neznámé instituce, můžeme si ji zkusit představit očima dítěte. Tolik neznámého, tolik možností ztratit se. Přesně tak se někdy cítí i dospělý neurodivergentní návštěvník – zahlcený, nejistý, pozorovaný. Právě tato nevědomost a nejistota bývá tou největší bariérou.”
Konference Muzea bez bariér, z níž vznikl tento sborník, byla jedním z mnoha výstupů stejnojmenného projektu. Jeho cílem je hledat způsoby, jak muzea otevřít lidem s neurodivergentními poruchami – například s dyslexií, ADHD nebo autismem. Takových lidí přibývá. A zároveň přibývá i poptávka po místech, kde se dá učit, tvořit i odpočívat jinak než ve škole nebo v práci. Muzea se postupně stávají právě takovými prostory – bezpečnými, inspirativními, neformálními.
„Pokud mají být muzea opravdu otevřená všem, měla by s návštěvníky zacházet jako respektující rodič s malým dítětem: poskytnout prostor, podporu a jasné hranice, v nichž se cítíme v bezpečí a můžeme objevovat. Nečekat, že se každý přizpůsobí, ale vytvářet prostředí, které se umí přizpůsobit lidem.
Muzeum bez bariér je pro mě místo, které je otevřené všem a „všemu“. Prostor, kde se nejen předávají informace, ale kde se dá setkávat, odpočívat a tvořit komunita. Místo, kam se můžu jít ohřát, schovat před deštěm nebo si jen tak sednout. Protože právě takové obyčejné jistoty tvoří pocit domova ve městě i v kultuře.
Opravdová otevřenost je podle mě v tom, že muzeum nabízí různé cesty, jak jeho obsah prožít – čtením, poslechem, klidem nebo interakcí. Neexistuje jen jeden správný způsob.”
Naším úkolem je pomáhat naplňovat novou definici muzea, kterou přijala odborná muzejní obec ICOM: muzeum jako prostor pro vzdělávání, reflexi a porozumění světu i sobě navzájem. Abychom to dokázali, musíme nejdřív pochopit svět neurodivergentních návštěvníků i pracovníků muzeí. A hledat cesty, jak jim muzea přiblížit tak, aby byla opravdu pro všechny – nejen fyzicky, ale i mentálně, jazykově a emocionálně.
„Představuji si ideální návštěvu muzea jako chvíli, kdy se nemusím bát udělat chybu. Kdy se v expozici snadno zorientuji, nejsem pozorována a mám důvěru i svobodu. Kdy hluk není přehlušující a ticho není dusivé. Kdy vše dává smysl, i když nečtu všechny texty. Takové muzeum ve mně vzbuzuje pocit bezpečí, přijetí a kompetence – teprve tehdy se dokážu uvolnit a opravdu vnímat.”
Víra v to, že má smysl vytvářet přívětivější prostředí, je to, co bychom si z tohoto úvodu přáli, abyste si odnesli. Protože právě drobnosti – tón hlasu, přehlednost prostoru, možnost volby – tvoří z muzeí místa, kam se lidé rádi vracejí. Nejen kvůli programu, ale kvůli pocitu, že jsme/jste/jsou všichni vítáni. Jak říká současná teorie výchovy: connection before correction – nejdřív se napojit, teprve pak vést. A my věříme, že i v muzeích by to mělo platit stejně.
Díky, že to děláte!
Eva Vázalová Gartnerová & Elsa Rauerová
Úvod
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Úloha galerií a muzeí se prostřednictvím výstavních projektů často potýká s úkolem, jak srozumitelně prezentovat kulturní dědictví, sbírková díla či exponáty ve formě krátkodobých výstav či stálých expozic. Instituce tak často čelí výzvám spojeným s inkluzí cílových skupin. Jádrem projektu Muzea bez bariér je zpřístupňování umění a kulturního dědictví širokému spektru návštěvníků se zaměřením na inkluzivní komunikaci.
Ačkoliv mnohé galerie a muzea jsou prezentovány jako instituce naplňující inkluzivní standardy, realita této představě nemusí zcela odpovídat. Projekt se proto zaměřuje na hlubší zkoumání problematiky inkluze osob se specifickými poruchami učení v prostředí kulturních institucí. Výzkum pomáhá identifikovat bariéry, které omezují uživatelský zážitek jedinců zmiňované cílové skupiny. Výsledkem je navržení tzv. „customer journey“ přizpůsobené jejich potřebám. Konečným cílem projektu je zpracování modelového řešení, které přichází s nabídkou konkrétních doporučení muzeím, ale i dalším organizacím, které se chtějí stát přístupnějšími pro publikum se specifickými poruchami učení.
Intaktní návštěvník není zpravidla ovlivněn některou formou znevýhodnění. Oproti tomu jedinci se specifickou poruchou učení čelí mnohým problémům, které negativně ovlivňují divácký zážitek z výstavy. Tato skupina jedinců musí často bojovat s nesrozumitelností textových či vizuálních podkladů kvůli složitému uspořádání, náročnému jazyku a nedostatku smyslového zapojení. Rozdílnost potřeb je nutné reflektovat a zohlednit při přípravě a realizaci výstav napříč celou vizuální komunikací. Situaci komplikuje společenské stigma a nedostatečná informovanost personálu. Výzkumné řešení se tedy zaměřuje na celou vizuální komunikaci od navigačního systému, kurátorských textů až po pojetí propagačních materiálů.
Inovativním přístupem v rámci tohoto projektu je posun od tradičně zkoumané skupiny dětí a žáků se specifickými poruchami učení k zaměření výzkumu na mladé dospělé z generace Z. Projekt se navíc odlišuje od předchozích výzkumů tím, že navrhuje zapojení pokročilých technologií a moderních metod. Klíčové problémy jsou identifikovány prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů a eye-trackingových studií.
Pro potřeby projektu je výzkum zaměřen na analýzu obsahových, komunikačních a orientačních touchpointů, na identifikaci překážek, které brání plnohodnotnému diváckému zážitku. Součástí je i zkoumání prvků, které způsobují stres u zvolené cílové skupiny a na základě zjištěných faktů návrh kroků vedoucích ke zlepšení mentálního zdraví a wellbeingu.
Hlavním výstupem je vytvoření funkčního vzorku inkluzivní vizuální komunikace pro muzea a galerie, který zohledňuje potřeby osob se specifickými poruchami učení z generace Z. Vytvoření funkčního vzorku usnadní zástupcům z prostředí galerií a muzeí aplikovat výzkumné poznatky ve prospěch zlepšení principu přístupnější komunikace. Modelové řešení funkčního vzorku bude českým i zahraničním kulturním institucím poskytnuto ve formě open source. Implementace bude spočívat v následování doporučení a návodu, které bude modelové řešení obsahovat.
Projekt tak poskytne podporu širokému spektru institucí se zaměřením na kulturní a kreativní odvětví, které jsou nedílnou součástí neformálního i celoživotního vzdělávání zprostředkujícího kulturní dědictví široké veřejnosti. A to musí být srozumitelné všem.
Jana Ovčáčková, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Jana Ovčáčková – Lucie Tikalová – Klára Zářecká (eds.)
Úvod
Úvod Gočárova Galerie v Pardubicích
Gočárova galerie je sbírkotvorným muzeem výtvarného umění, které má ambici být institucí, v jejíchž expozicích a na jejích výstavách jsou umělecká díla prezentována a zprostředkována všem návštěvníkům „bez bariér“. Proto galerie přijala výzvu Ateliéru Arts Management Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně k zapojení do projektu Muzea bez bariér v roli aplikačního garanta. Gočárova galerie se tak v projektu stala místem, kde probíhal vědecký výzkum, testování i sběr dat potřebných pro realizaci projektu, ale také prostorem, kde se nová zjištění při přípravě a realizaci výstav aplikovala. Z výzkumu získaná konkrétní doporučení budou mít jistě pozitivní dopad na aktivity galerie, které by jí měly učinit přístupnější nejen pro návštěvníky se specifickými poruchami učení. Pevně věříme, že výsledky projektu přispějí k rozvoji dialogu mezi výtvarným uměním a publikem, povedou k častějšímu využití participativních výstavních formátů, k rozvoji návštěvnické zkušenosti, smysluplnosti galerijního konání a udržitelnému přemýšlení, a pomohou eliminovat tradiční chyby. Společným cílem je galerie jako otevřený prostor pro všechny.
Klára Zářecká, Gočárova galerie
Příspěvky
Závěr
Konference Muzea bez bariér nám ukázala, že přístupnost není jednorázový a jednoduchý úkol. Je to způsob přemýšlení a práce, který zasahuje mnohem dál než jen k potřebám návštěvníků. Přístupnost se týká i toho, jak se chováme k zaměstnancům, jak spolupracujeme se stakeholdery, jak přistupujeme k prostoru, jaké hodnoty sdílíme a jakou kulturu uvnitř institucí vytváříme. Otevírat muzea lidem znamená otevírat je i sami sobě.
Konference a velký zájem o ni ukázaly, že téma přístupnosti v českém prostředí silně rezonuje a za to velké díky. Téma přístupnosti v ČR není nové, avšak dlouho bylo přítomné spíše okrajově, ale dnes se stává důležitou součástí profesní identity muzeí i národních či mezinárodních strategických dokumentů. Výzkum však potvrdil, že nestačí jen nadšení nebo dobrá vůle. Aby se muzea mohla posunout dál, je potřeba věnovat inkluzi více financí, času i lidských kapacit. A je také důležité, aby kulturní politika dál přinášela a nabízela jasnou podporu a srozumitelný rámec toho, co mohou instituce dělat krok za krokem, aby v nich každý cítil bezpečí, oporu a respekt.
Dobrou zprávou je, že řada pozitivních změn může začít hned a bez velkých investic. Existuje mnoho volně dostupných digitálních nástrojů, jednoduchých pomůcek a aplikací, které mohou muzeím pomoci zlepšit orientaci v prostoru, vizuální komunikaci, přepis mluveného slova, čitelnost textů nebo nabídnout audio podporu. Tyto malé kroky mohou zásadně ovlivnit to, jak se lidé v muzeu cítí. Právě tento sborník nabízí několik inspirací a tipů, jak s přístupností začít. Navazuje na zkušenosti z konference a shrnuje první doporučení, která mohou institucím pomoci zorientovat se v tématu a podniknout první praktické kroky.
Samotný projekt Muzea bez bariér, který jako Fakulta multimediálních komunikací ve spolupráce s Gočárovou galerií realizujeme, bude pokračovat dalšími výstupy. Připravujeme toolkit, články i praktické workshopy, které přinesou jasné návody a srozumitelnou interpretaci principů přístupnosti. Tyto materiály mají muzeím pomoci lépe porozumět potřebám návštěvníků se specifickými poruchami učení, ale také je lépe navigovat v tom, jak dělat přístupnost systematicky a dlouhodobě.
Máme štěstí, že žijeme v zemi, kde můžeme kulturu posouvat dopředu svobodně a tvořivě. Můžeme využít domácí výzkumy a také se inspirovat zahraničními příklady dobré praxe, které ukazují, že proměna je možná. Tam, kde vzniká ochota přemýšlet a měnit věci, vzniká i prostor, který je otevřenější, laskavější a smysluplnější.
Rádi bychom poděkovali všem, kteří se do projektu zapojili. Odborníkům, studentům, pracovníkům muzeí i návštěvníkům, kteří s námi sdíleli své zkušenosti. Díky jejich otevřenosti mohl právě tento sborník vzniknout.
Téma přístupnosti pokračuje. Budeme na něm pracovat společně, a to jak prostřednictvím dalšího výzkumu a sdílené praxe, tak každodenními kroky, které mění instituce zevnitř.
Ještě jednou díky, že to děláte. A pokud jste s tím teprve na začátku, dnešek je dobrý den začít.
Za celý náš TAČR tým
Eva Vázalová Gartnerová
Summary
The anthology under the name Museums Without Barriers summarises the outputs presented at the conference of the same name, which took place on 8 and 9 September 2025 at the Gočár Gallery in Pardubice as part of the Museums Without Barriers project supported by the Technology Agency of the Czech Republic (TAČR). The publication reflects current issues of accessibility and inclusion in museums and galleries, with a special emphasis on visitors with specific learning disabilities (SLD) such as dyslexia. The starting date of the conference was deliberately chosen to be 8 September, the International Dyslexia Day.
The publication contains articles analysing specific aspects of inclusive education and access to cultural heritage.
The first text of the publication, authored by Martina Juříková and Josef Kocourek, Museums Without Barriers, clearly summarises the methodology and results of the project supported by the Technology Agency of the Czech Republic, Museums Without Barriers, and also documents the process of its implementation. The conclusion of the article briefly presents the main outcome of the project – a verified model solution with specific steps needed to eliminate visitor barriers in museum institutions.
In her contributing article, Texts and Captions in Exhibitions Accessible Not Only to Visitors with Dyslexia, Kateřina Mariánková draws attention to the fundamental importance of the content, scope and format of texts and labels accompanying works of art in exhibitions. The data presented by the author in the text comes from an extensive questionnaire survey conducted at the Gočár Gallery and is supported by the long-term practical experience of the Gočár Gallery’s art historian.
An overview of specific learning disorders is provided in Jana Pechancová’s article Dyslexia and Others – What They Are and How to Live with Them Outside the School Environment. The text also familiarises readers with less frequently mentioned psychological and social difficulties and points out processes that can cause difficulties for people with specific learning disorders.
In a joint article by Eva Vázalová Gartnerová, Jana Ovčáčková and Romana Zábojová entitled Why and How to Make Museums Accessible to People with Specific Learning Disabilities, readers learn how museum accessibility is perceived today in a much broader context than before. The text mentions examples of good practice from abroad, which show that even small changes in approach and design can make a significant difference. Foreign inspiration provided key experiences for the authors as well as for the Museum Without Barriers project itself, which aims to promote safety, openness and stimulation for various forms of learning in museum institutions.
The study entitled Synergistic Management: Towards Effective Interprofessional Cooperation to Improve the Quality of Education not only for University Students with Dyslexia, written by Kateřina Tomešková, Jana Dobisíková and Adam Horký, presents a model of cooperation between university educators and employees of the National Technical Museum in Prague, resulting in the dyslexia-friendly exhibition project ‘What Created the Railway, What the Railway Created (2025–2026)’.
The transmedia exhibition project Attempt at Maximum Approximation KE 3171 O 96 / The Spatial Interpretation of Still Life prepared for the Olomouc Museum of Art and its reprise at the Gočár Gallery are presented by their co-curator Hana Lamatová in the article Empathetic Interface of the Exhibition, or the Exhibition as a Space Where Visitors and Technology Meaningfully Collaborate. What played an important role in the exhibition devoted to the theme of still life was the involvement of visitors as co-creators of the exhibition experience.
The Moravian Gallery, specifically its Education Department, offers special educational and interactive programmes to the public, allowing them to experience art through touch. The text titled Moravian Gallery at Your Fingertips introduces readers to selected programmes designed primarily for visually impaired or blind visitors.
The methodology of the art therapy workshop My Inner Landscape is presented in the text Well-being in the Art Gallery by Lucie Tikalová and Klára Zářecká. The authors point to the key role of self-awareness, creativity, and the visitor’s sense of security and satisfaction in the gallery environment.
Markéta Nováková focuses on the accessibility of on-line communication by museums and galleries in relation to senior citizens in her submission. She draws on research conducted as part of her Bachelor’s and Master’s theses at Tomáš Baťa University in Zlín and identifies the main barriers in digital communication. The author proposed recommendations to ensure greater comprehensibility, user-friendliness and inclusiveness of cultural institutions.
The last piece by Martin Pyšný is a simultaneous transcript of his presentation at the conference. In his talk, the author shares his personal testimony and experiences with dyslexia. In an effort to cope with his reading limitations, he underwent a process of searching for suitable reading tools, which resulted in the creation of his own font, DysFont. The article explores the topic of inclusive typographic design as an essential tool for making information accessible.
The anthology shows that inclusion is not an additional activity, but rather a measure of the quality of a museum institution. The combination of theoretical knowledge, empirical research, examples of good practice and innovative methods supports the creation of museum and gallery environments where every visitor can feel competent, involved and welcome. The publication is an inspiration for curators, educators, teachers and designers who want to improve the quality of cultural and educational services with regard to neurodiversity and diverse forms of perception.