Anotace:
Text se zaměřuje na zpřístupňování výtvarného umění nevidomým a těžce slabozrakým návštěvníkům v Moravské galerii v Brně prostřednictvím multisenzorických edukačních programů, haptické sbírky a specializovaných workshopů. Představuje konkrétní příklady dobré praxe, včetně práce s materiálovou bankou, tvorby haptických knih, dotykového poznávání originálních děl či zapojení moderních technologií v Designlabu. Studie ukazuje, že umění lze vnímat všemi smysly a že cílená galerijní pedagogická práce dokáže překonávat zrakový handicap jako bariéru kulturní účasti.
Klíčová slova:
nevidomí a slabozrací návštěvníci
haptické umění
galerijní edukace
multisenzorická percepce
přístupnost kultury
Moravská galerie
inkluzivní vzdělávání
edukační programy
Moravian Gallery at your fingertips
Abstract:
The text focuses on making fine art accessible to blind and severely visually impaired visitors to the Moravian Gallery in Brno through multisensory educational programmes, a haptic collection and specialised workshops. It presents specific examples of good practice, including working with a material library, creation of haptic books, tactile exploration of original works and the use of modern technologies in Designlab. The study shows that art can be perceived with all the senses and that targeted gallery education can overcome visual impairment as a barrier to cultural participation.
Keywords:
blind and visually impaired visitors
haptic art
gallery education
multisensory perception
accessibility of culture
Moravian Gallery,
inclusive education
educational programmes
Úvod
Zpřístupňování kultury lidem se zrakovým znevýhodněním patří k důležitým tématům současné muzejní a galerijní praxe. Moravská galerie v Brně se této oblasti systematicky věnuje již řadu let a vytváří podmínky pro to, aby se umění mohlo stát plnohodnotným zážitkem i pro nevidomé a těžce slabozraké návštěvníky. Prostřednictvím haptické sbírky, speciálních edukačních programů, workshopů i digitálních nástrojů nabízí jedinečný příklad inkluzivního přístupu, který propojuje smyslové vnímání, kreativitu a vzdělávání.
Práce se zrakově znevýhodněnými jedinci
Nevidomým a těžce slabozrakým návštěvníkům Moravská galerie systematicky zpřístupňuje umění prostřednictvím specializovaných edukačních a zážitkových programů a rovněž prostřednictvím haptické sbírky, která umožňuje přímý dotyk s originálními díly významných umělců. Možnost haptického poznávání vystavených originálů je v kontextu České republiky stále spíše výjimečná. Součástí nabídky galerie je také materiálová banka, jež umožňuje návštěvníkům seznamovat se hmatem s různorodými materiály v různých fázích jejich opracování. Osobám se zrakovým handicapem je zároveň zpřístupněn Designlab, kde mohou pracovat s technologiemi, jako jsou 3D pera, 3D tiskárny a další nástroje podporující kreativní experiment a aktivní zapojení.
S budovami a sbírkami Moravské galerie se návštěvníci mohou seznámit předem už přes galerijní web, který je vstřícný jak k nevidomým, tak k neslyšícím aj. Stačí rozkliknout záložku v horní liště s názvem O galerii. Speciální audiovideo zde ve zkratce provází jednotlivými budovami.¹ Ve městě Brně jsou to Pražákův palác (současné a moderní umění), Uměleckoprůmyslové muzeum (umění, design a móda), Místodržitelský palác (edukačně zaměřená expozice pojímající umění od gotiky až po současnost), Jurkovičova vila (expozice zaměřená na architekta Dušana Jurkoviče a výstavy současných umělců) a Otevřený depozitář. Další budovu má Moravská galerie ještě v Brtnici u Jihlavy, a to Muzeum Josefa Hoffmanna (tvorba architekta a designéra J. Hoffmanna). Ve všech zmíněných prostorách se prezentují také současní autoři. Po domluvě je možné expozice i aktuální výstavy navštívit s vodícím psem, většina budov (kromě Muzea Josefa Hoffmanna) je bezbariérová, kde nevidomým cestu za uměním v patrech usnadní např. výtahy.
Prožít umění, dát mu jiný rozměr, zapojit i návštěvníky, tvořit. To je hlavní snahou lektorů Moravské galerie při edukačních programech rovněž s nevidomými a těžce slabozrakými přímo ve výstavách, uprostřed umění. Např. program Jak se dělá design začíná interaktivní prohlídkou pro všechny smysly a představuje zákulisí designérské profese. „Provádíme návštěvníky po základních materiálech jako jsou dřevo, kov, plast, sklo, papír, porcelán či textil, přičemž materiály ve svých různých podobách zaručují zajímavou haptickou zkušenost jak pro vidoucí, tak pro nevidomé. Dostanou materiál do ruky a prozkoumají si jej stejně jako designéři, umělci a řemeslníci před tím, než začnou navrhovat, tvořit,“ přibližuje vedoucí lektorského oddělení Michaela Gerichová.
Návštěvníci mají možnost sledovat proces postupného opracovávání materiálu až k finálnímu produktu, například transformační cestu od surového písku ke skleněnému objektu. Využívané materiály pocházejí z materiálové banky, která byla původně součástí výstavy Jiří Pelcl Design (26. 11. 2021 – 3. 9. 2023, Uměleckoprůmyslové muzeum) a následně byla přemístěna do prostor kreativní dílny DESIGNLAB. Na tuto výstavu navázaly rovněž odborné a popularizační publikace Jiří Pelcl Design² a Jak se dělá design³, z nichž edukační program tematicky vychází.
Program na teoretickou část navazuje praktickým workshopem zaměřeným na tvorbu vlastního produktu. Účastníci ve skupinách navrhují prototyp sady sklenic podle zadání Jak poznáš svou skleničku?. Cílem této aktivity je podnítit kreativní myšlení a schopnost ergonomické a estetické diferenciace jednotlivých objektů. Účastníci tak reflektují nejen funkční a vizuální kvality návrhu, ale také aspekty uživatelské přístupnosti, individuality a hmatové rozlišitelnosti výsledného produktu. Program vychází ze stálé expozice Art Design Fashion v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Děti i dospělí mají v oblibě ještě edukační program Byla jednou jedna kniha. Při něm se návštěvníci seznámí s vybranými díly z haptické sbírky, jimiž jsou umělecké objekty, které symbolizují nebo připomínají knihu. Návštěvníky inspirují třeba díla Jiřího Koláře, který si hraje s médiem koláže, a to tím způsobem, že mísí texty v Braillově písmu nahodile přes sebe. Nebo třeba kniha objekt od Pavlíny Nešporové nazvaná Josef Lada: Zima⁴, jejíž obal je vyroben z nahřívací dečky. Ve většině vybraných děl jsou zastoupeny humor, hravost, lehkost i nečekané souvislosti⁵. Na „prohlídku“ exponátů navazuje vytvoření vlastní haptické knihy.
Nejrůznější materiály promlouvají
Podle galerijní lektorky Kateřiny Radoš Minaříkové vyprávějí nevidomí návštěvníci ve svých knihách příběh použitím různorodých materiálů, kterými asociují své pocity, vzpomínky, fantazie. „Používáme třeba alobal, různé strukturované papírové pásy, kousky staniolu, lepící pásky, povrchově zajímavá lepítka, textilie, tvarovací nůžky a podobně. Zaujalo mě dílo devítileté dívenky, která ve své knize zaznamenala výlet s rodiči. Narativ nebyl konkrétní, ale vyjadřoval emotivní výklad, vzpomínku malé autorky, například teplotu, radost, únavu nebo dálku, kterou cestou urazili. Bylo pro mě nečekané, jak komplexní a bohatá vyprávění to mohou být,“ jde více do detailu Kateřina Radoš Minaříková.
Lektorské oddělení Moravské galerie dále realizuje specializované workshopy a edukační programy koncipované na míru potřebám zdravotně znevýhodněných návštěvníků, a to jak v návaznosti na stálé expozice, tak na aktuální výstavní projekty. V indikovaných případech je ve spolupráci s autory děl a kurátory zajišťováno i dočasné vyjmutí vybraných exponátů z depozitářů za účelem jejich haptického zpřístupnění účastníkům programů. Vybrané aktivity jsou součástí programu Tmavomodrého festivalu, který pořádá TIC BRNO za podpory Nadačního fondu Magdaleny Kožené jako mezinárodní tvůrčí platformy osob se zrakovým handicapem. Moravská galerie se v posledních letech zapojila do festivalu prostřednictvím speciálních komentovaných prohlídek a workshopů ve výstavách Jakub Berdych Karpelis: Samosebou, Boudník, Cena Jindřicha Chalupeckého či Jiří Pelcl Design.
Vidět všemi smysly
Slepota nemusí být v galerii handicap. Tvrdí po dlouholeté zkušenosti s touto cílovou skupinou Kateřina Radoš Minaříková. „Stěžejní pro nás lektory je najít vhodný jazyk, kterým vystavená umělecká díla zprostředkujeme dál. K percepci uměleckých děl tak v takovém případě využíváme rozličné takřka multisenzorické nástroje. Přes různorodé materiály, zvukové stopy až po dramatická ztvárnění. Samozřejmě klíčový je hmat, prostřednictvím kterého si s návštěvníky díla ,prohlížíme‘, avšak v případě nemožnosti přímého dotyku děl, pracujeme se zástupnými materiály a metaforami.“ S kolegy z galerie se snaží, aby nevidomí umění prožili, ponořili se do jeho světa i přes svůj omezený zrak. Zpřístupní sochy či jiné trojrozměrné dílo skrze fyzický kontakt a řeší i interpretační přístupnost, a to tím, že nevidoucího návštěvníka seznámí s tématem, myšlenkou díla a tvorbou umělce.
Například díla ve výstavě Boudník (12. 4. 2019 – 11. 8. 2019, Pražákův palác) dětským nevidomým návštěvníkům přiblížila audio instalace zkomponovaná ze zvuků nejrůznějších továrních strojů a mašin. Workshopy pak reagovaly právě na tyto zvuky z továrny. „Pracovali jsme se starými kartotékovými listy vyřazenými z továren. Dále s hřebíky, plechy, s ozubenými kolečky a součástkami ze starých strojů. Děti ohmatávaly tyto předměty a pomocí hřebíků vytvářely do plechů reliéfy nebo struktury v duchu Boudníkovy teorie explosionalismu. Zamýšleli jsme se také nad tím, co jim jejich rytiny do plechových destiček připomínají. Prostřednictvím těchto aktivit jsme se pak dostávali k podstatě výstavy i Boudníkovy tvorby obecně,“ pokračuje Kateřina Radoš Minaříková.
Umění do kapsy a 30 originálů k doteku
Kromě jednotlivých exponátů, které se vypůjčují ze sbírek do speciálních programů pro lidi s handicapem, mají lektoři k dispozici dokonce i celou haptickou sbírku. Vznikla se souhlasy umělců i kurátorů a tvoří ji dvaatřicet děl od etablovaných autorů. Návštěvníci se zrakovým handicapem se tak seznámí například s tvorbou Jiřího Koláře známého především chiasmážemi a kolážemi. Základem celé kolekce bylo jeho dílo Hruška⁶ z roku 1966. K plastovému objektu pokrytému útržky textu v Braillově písmu, které se vzájemně překrývají a vytvářejí nový rytmus a řád nezávislý na původním textu, přibyla další jeho díla⁷.
A své práce darovalo dalších čtrnáct umělců, jako například Petr Nikl, Dalibor Chatrný, Václav Ciegler a další. V roce 2001 vznikl ke sbírce katalog s názvem Možná sdělení.⁸ Třicet děl z této kolekce je aktuálně vystaveno k podívání i hmatové prohlídce v expozici Umění do kapsy v Místodržitelském paláci. Vidoucí návštěvníci si mohou zakrýt oči škraboškou, nasadit si bílé rukavičky a zkusit „nahlédnout“ na umění rukama. Tento počin je ojedinělý, většina galerií totiž pro podobné účely nechává vytvořit repliky uměleckých děl.⁹
Výstavu, jejíž jednu část tvoří haptická sbírka, kurátorovali Michaela Gerichová a Robert Spurný z lektorského oddělení Moravské galerie. „Pro naše klasické návštěvníky je to nevšední zážitek a mnozí zjistí o daném díle dotykem více, než si původně mysleli, což je fascinuje, překvapí... A nevidomí zakoušejí tato díla ještě lépe, komplexněji než vidoucí. ,Přečtou‘ z nich hmatem víc informací, protože zde umělci použili třeba Braillovo písmo. Vidoucí je v této haptické části vlastně v nevýhodě, a to se mi líbí,“ komentuje Robert Spurný.
Kromě zdravotně znevýhodněných návštěvníků stojí o takto laděné edukační programy i školy, kde studují budoucí sociální pracovníci a zdravotníci, kteří jednou budou nevidomým a slabozrakým pomáhat jako profesionálové. Galerie se tak stává dalším prostředím pro jejich kvalifikaci. Vidoucí návštěvníci procházejí galerii se škraboškou přes oči a zažívají celý program stejně jako nevidoucí návštěvníci. Součástí programu je zde však navíc i reflexe, kde poté rozebírají s lektory své prožitky.
Komplexním hmatovým nebo zvukovým orientačním systémem po budovách, popisky k dílům v Braillově písmu a audio guidy Moravská galerie v současné době nedisponuje.¹⁰ Nevidomé však může do prostor galerie doprovodit vodící pes. Silnou stránkou je nabídka edukačních programů a workshopů, a hlavně tamní lektorský tým. Právě skrze lektory se návštěvníci o umění dozvídají. Každý program se odvíjí od konkrétního nápaditého a zkušeného průvodce galerií, který se o umění zajímá, někteří dokonce i sami tvoří. Navíc jsou otevření, dokáží program lépe ušít návštěvníkům na míru a přizpůsobit se i nečekané situaci. O to víc mohou pocítit svůj vlastní otisk v daném programu i sami návštěvníci, ať už mají handicap nebo ne.
Závěr
Případ Moravské galerie v Brně ukazuje, že systematická a dlouhodobá práce s návštěvníky se zrakovým handicapem může vést k vytvoření kvalitního, promyšleného a funkčního modelu inkluzivní galerijní edukace. Prostřednictvím haptické sbírky, multisenzorických edukačních programů, materiálové banky i zapojení nových technologií se daří překračovat tradiční způsoby zprostředkování umění a otevírat jej širšímu spektru publika. Silnou stránkou tohoto přístupu je rovněž vysoká míra propojení edukace s aktuálními výstavami a spolupráce s externími partnery včetně festivalových platforem. Moravská galerie tak může sloužit jako inspirativní model dobré praxe pro další kulturní instituce usilující o skutečně inkluzivní přístup k umění.
¹ MORAVSKÁ GALERIE V BRNĚ, O galerii. Dostupné z: https://moravska-galerie.cz/
² PELCL et al., Jiří Pelcl: design…, 2021.
³ PELCL et al., Jak se dělá design?, 2023. Publikace Jak se dělá design je obrazovým průvodcem zákulisím designu, která zaujme nejen děti ale i dospělé. Zábavnou formou přibližuje historii designu, představuje jej i po praktické stránce. Je rozdělena do kapitol podle výše zmíněné materiálové banky, tj. popisuje s jakými materiály designéři pracují, od ”Praotce dřeva” přes “Ochránce textil” až po “Lego příběh”. Za knihou stojí autoři textů Jiří Pelcl a Silvie Šeborová, dále ilustrátor Jiří Franta.
⁴ NEŠPOROVÁ, Josef Lada: Zima, 2001.
⁵ PETLACHOVÁ, Možná sdělení: Moravská galerie v Brně, 2021.
⁶ KOLÁŘ, Hruška, 1966.
⁷ PETLACHOVÁ, Možná sdělení: Moravská galerie v Brně, 2021.
⁸ Ibid
⁹ MIKULOVÁ, ART BRUT BRNO 2023, 2023, str. 172-173.
¹⁰ Ibid, str. 174.
Seznam použitých pramenů a literatury
MIKULOVÁ, Tereza, ed. Art Brut Brno 2023: sborník konference. Brno: Masarykova univerzita, 2023. ISBN 978-80-280-0543-6.
PETLACHOVÁ, Hana. Možná sdělení: Moravská galerie v Brně, Pražákův palác, 16. října až 30. prosince 2001 ; [autoři textu Hana Petlachová, Yvona Ferencová]. Brno: Moravská galerie, 2001. ISBN 80-7027-111-6.
PELCL, Jiří, Silvie ŠEBOROVÁ a Jiří FRANTA. Jak se dělá design. Brno: Moravská galerie v Brně, 2023. Junior. ISBN 978-80-7027-364-7.
Moravská galerie v Brně [online]. 2025 [cit. 2025-12-01]. Dostupné z: https://moravska-galerie.cz/
PELCL, Jiří, Zdeno KOLESÁR, Jan MICHL, Klára PELOUŠKOVÁ, Adam ŠTĚCH a Petr VOLF. Jiří Pelcl: design : dřevo - kov - sklo - porcelán - plast - textil - papír. V Brně: Moravská galerie, 2021. ISBN 978-80-7027-344-9.
NEŠPOROVÁ, Pavlína, Josef Lada: Zima. Online. In. Moravska galerie - sbírky on-line. Dostupné z: https://sbirky.moravska-galerie.cz/items/CZE:MG.N_23. [cit. 2025-12-1].
KOLÁŘ, Jiří, Hruška. Online. In. Moravska galerie - sbírky on-line. Dostupné z: https://sbirky.moravska-galerie.cz/items/CZE:MG.N_18. [cit. 2025-12-1].
Plain Language
Moravská galerie na dotek
Moravská galerie v Brně nabízí nevidomým a slabozrakým návštěvníkům jedinečnou návštěvnickou zkušenost díky možnosti si věci skutečně osahat. Speciální programy jsou praktické, hravé a tvořené přímo na míru – od „Jak se dělá design“, přes workshop tvorby vlastní haptické knihy, až po rozšířené zážitky z aktuálních výstav. Lektorský tým se nebojí používat zvuk, dramatizaci, metafory ani různé materiály, aby umění návštěvníkům dosyta zprostředkoval.
V nabídce má galerie haptickou sbírku s uměleckými originály vybranými právě kvůli jejich materiálovým a hmatově výrazným kvalitám. Jsou určené k přímému dotyku návštěvníků a najdeme zde práce známých autorů, jako jsou Petr Nikl, Dalibor Chatrný či Jiří Kolář. Ten třeba propojil texturu znaků Braillova písma a vytvořil z nich úplně novou, nečekanou strukturu. Kromě toho tu funguje materiálová banka plná dřeva, kovu, skla nebo textilu v mnoha rozličných podobách a fázích opracování. Lidé si je mohou osahat podobně jako designéři a rovnou si na místě zkusit vytvořit i vlastní návrh. V Designlabu lze tvořit pomocí 3D per, 3D tiskárny nebo vyšívacích strojů, což ještě rozšiřuje už tak pestré možnosti hmatového vyžití v rámci jedné instituce. Mimoto – všechny tyto podněty mohou skvěle obohatit i běžného návštěvníka bez jakéhokoli hendikepu.
Galerie umožňuje návštěvu s vodicím psem, čímž částečně kompenzuje dosavadní absenci komplexní hmatové navigace v budovách. Prioritou jsou kreativní programy, individuální přístup a tým, který umí vytvořit zážitek pro každého – bez ohledu na to, kolik toho vidí.