Wellbeing v galerii výtvarného umění

Úvod

V centru pozornosti každé muzejní či galerijní instituce stojí návštěvník. Cílem snažení galerií je návštěvník, který si odnáší nejen estetický zážitek z vystavených děl, ale také pocit kvalitně a smysluplně stráveného času. Galerie by zkrátka měla být prostorem, kde se člověk vzdělává, ale zároveň se cítí dobře. Unikátní skupinu návštěvníků galerií tvoří osoby se specifickými potřebami, mezi které náleží také specifické poruchy učení. Tato skupina vyžaduje zvláštní pozornost a péči. K tomu bezesporu přispívá nejen prostředí galerie jako takové – genius loci daného místa, výběr výstavních projektů, forma jejich prezentace nebo vstřícný přístup personálu, ale také doprovodný program, který dané instituce veřejnosti nabízí.   

V poslední době se čím dál více setkáváme s pojmem wellbeing, a to nejen ve spojitosti s galerijními institucemi. Často je akcentováno, jak důležité je zajímat se o naše vnitřní prožívání, věnovat pozornost péči o sebe a své duševní zdraví. Wellbeing je tématizován nejen na poli psychologie, ale stává se také pevnou součástí výchovy a vzdělávání.

1. Wellbeing jako mnohovrstevnatý koncept

Vymezení pojmu wellbeing se objevuje v odborné literatuře v mnoha podobách. Wellbeing bývá definován jako termín, který určuje kvalitu života jedince, jeho subjektivní pocit štěstí, spokojenosti a smysluplného života. Carol Ryff, profesorka psychologie na University of Wisconsin-Madison v USA se dlouhodobě věnuje problematice wellbeingu. Na základě podrobné analýzy existujících teorií a výzkumných šetření v psychologii vyvinula svůj model wellbeingu. Dospěla k závěru, že wellbeing je mnohorozměrný koncept zahrnující více než jen pocit štěstí či pohody. Carol Ryff vytvořila empiricky ověřený šesti faktorový model, který představuje šest oblastí tvořících wellbeing člověka:

• Sebepřijetí – pozitivní vztah k sobě samému, přijetí vlastních silných i slabých stránek.

• Pozitivní vztahy s ostatními – budování hlubokých a smysluplných vztahů s ostatními lidmi.

• Autonomie – schopnost se řídit vlastními hodnotami a přesvědčeními nezávisle na vnějším tlaku.

• Kontrola nad prostředím – schopnost efektivně řídit vlastní život a přizpůsobovat se změnám.

• Smysluplnost života – vnímání života jako smysluplného a cílevědomého, duchovní přesah.

• Osobní růst – schopnost růstu, učení se novým dovednostem a realizace svého potenciálu.³

2. Výtvarná tvorba jako způsob sebepoznání

​​Již řadu let je obecně znám a v odborné literatuře bohatě popsán výchovný a vzdělávací potenciál výtvarné tvorby.⁴ Artefileticky vedené výtvarné aktivity využívají koncepty – obecné myšlenkové modely – a prekoncepty – osobní interpretace světa. Tyto aktivity mají nejen výchovný a vzdělávací charakter, ale působí také preventivně, například v oblasti psychosociálních jevů jako je šikana. Artefiletika klade důraz především na prožitek a reflexi. Je chápána jako objevování sebe sama uprostřed světa lidí, přírody a věcí prostřednictvím hry a tvorby. Slavík zpřesňuje odkaz k terapii: „který se má týkat obecného principu prevence psychosociálních potíží a podpory duševní vyrovnanosti založené na porozumění pro obsah expresivní tvorby“.⁵

Národní ústav duševního zdraví prezentuje výzkumy psychického zdraví mladých lidí v České republice, které jednoznačně vykazují znepokojující výsledky.⁶ V době, kdy více než padesát procent žáků devátých tříd trpí zhoršeným wellbeingem a velmi často se u nich objevují příznaky úzkosti a dalších negativních emocí, je nezbytně nutné reagovat na tento neblaze se vyvíjející trend. A právě umění a výtvarná tvorba jsou oblastmi, které nabízejí mnoho možností, jak psychické zdraví zlepšovat u všech cílových skupin návštěvníků. Galerie je ideálním prostorem pro rozvoj wellbeingu. Jedním z nástrojů, jak jej rozvíjet, je galerijní edukace. Námi realizovaný výtvarný workshop Moje vnitřní krajina je jednou z ukázek dobré praxe vhodné také pro návštěvníky se specifickými potřebami.

3. Wellbeing jako součást formálního vzdělávání

K tomu, aby se péče o naše duševní zdraví stala přirozenou součástí našich životů, je zapotřebí začlenit tuto oblast do vzdělávacího obsahu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR v posledních letech představilo několik dokumentů, ve kterých má wellbeing nezpochybnitelnou pozici. Jedná se o Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV), který prošel rozsáhlou revizí a dále o dílčí dokument určený pedagogickým fakultám Kompetenční rámec absolventa učitelství.

U výše zmíněného kurikulárního dokumentu (RVP ZV), který je závazný pro všechny základní školy v České republice, a tudíž je součástí povinné školní docházky, je ve vzdělávací oblasti Kultura a umění uvedeno: „Důrazem na wellbeing žáků může oblast Umění a kultura významně přispět k jejich psychické pohodě, ke kultivaci vzájemných vztahů a celkově k pozitivnímu klimatu školního společenství. Pomáhá vytvářet prostředí, které je vnímavé k individualitě každého žáka, respektuje a podporuje různorodost a zároveň vytváří prostor pro spolupráci, sdílení a společné tvoření. Rozmanité tvůrčí a interpretační činnosti poskytují všem žákům bez rozdílu příležitosti k sebepoznání, seberealizaci, participaci na společném díle, na uměleckém a kulturním dění školy, komunity, místa.”⁷

Kompetenční rámec absolventa je souhrnem kompetencí, které by měl každý pedagog na konci svého vysokoškolského studia zvládnout. Také jeho součástí je oblast wellbeingu.

“Systematicky pečuji o své duševní zdraví a psychohygienu. Věnuji odpovídající pozornost sám/sama sobě, svým potřebám, zájmům a vztahům. Pojmenovávám svá očekávání, obavy a potřeby spojené s učitelskou rolí a aktivně s nimi pracuji. Při plánování a realizaci výuky kladu důraz také na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, využívám již hotové materiály a inspiraci od kolegů a kolegyň, přenáším odpovědnost a aktivitu na žáky a žákyně tam, kde je to možné a vhodné. Při péči o své psychické zdraví aktivně využívám dostupné prostředky.”⁸

Objevují se také nové platformy reagující na naléhavost tématu wellbeingu ve školách. Mezi nejucelenější a metodicky nejpropracovanější patří platforma www.pecujosebe.cz, která je dílem výtvarných pedagogů, speciálních pedagogů a psychologů působících na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jak uvádí jedna z autorek zmíněné platformy, propojení výtvarné edukace a wellbeingu má prokazatelně pozitivní vliv na psychické zdraví jedince. „Výzkumné studie, kterých je dnes již dostatek, jednoznačně ukazují, že výtvarná výchova má významný potenciál pro podporu wellbeingu žáků. Zapojení do uměleckých aktivit přispívá k emoční regulaci, snižování stresu a celkovému zlepšování školního prostředí, což odpovídá také deklarovaným cílům současné vzdělávací politiky.“⁹

Galerijní edukace by měla reagovat na tyto aktuální trendy vycházející z výzkumných studií a brát v úvahu potřeby pedagogické praxe. Z toho jednoznačně vyplývá potřeba většího zaměření na edukační aktivity rozvíjející wellbeing s cílem přispět k duševní pohodě návštěvníků.

4. Wellbeing v galerijní edukaci

Galerijní instituce jsou bezesporu prostorem určeným pro výchovu a vzdělávání, a proto i zde je na místě naplňovat formální obsah vzdělávání skrze lektorská a edukační oddělení galerií. Spolupráce se školami cílí nejen na zprostředkování umění žákům a studentům, ale také na jejich kultivaci, vzdělávání a výchovu prostřednictvím výtvarného díla a výtvarné tvorby.  Práce s emocemi prostřednictvím kontaktu s originálem výtvarného díla a následnou tvorbou je unikátní příležitostí, při které návštěvník propojuje estetický zážitek, bezprostřední kontakt s dílem, hledání vlastních obsahů a významů a následnou projekcí tohoto prožitku do výtvarné tvorby.

Umělecká díla v galerijních expozicích lze velmi efektivně využít k aktivitám směřujícím do oblasti sebepoznání a sebepéče. Umělecká díla slouží jako ideální koncepty při artefileticky vedených aktivitách. Galerijní sbírky jsou unikátní prostředím pro práci se sebou samým, nabízejí velmi hodnotný soubor výtvarných děl, které je možno bez nadsázky označit za nepříliš využívanou studnici poznání. Galerijní edukace je vhodným nástrojem v péči o duševní hygienu a poslouží jako prevence syndromu vyhoření nejen pro pomáhající profese, které jsou tímto nejvíce ohroženy. Práce s emocemi, jejich pojmenování vede k sebepřijetí a sebepoznání. Expresivní vyjádření emocí prostřednictvím výtvarné tvorby má očistný a preventivní charakter v budování psychické odolnosti návštěvníků. Takto pojaté edukační aktivity mohou významně napomoci výtvarným pedagogům ke zlepšení klimatu třídy i školy a budovat u jejich žáků a studentů zdravé sebevědomí, empatii a emoční inteligenci. 

5. Realizace workshopu Moje vnitřní krajina

Prostředí: stálá expozice Transmise,¹⁰ Gočárova galerie, Pardubice

Počet účastníků: 15 osob

Časový plán: 90 minut

Inspirační zdroj: https://www.pecujiosebe.com/post/jsem-krajina¹¹

Průběh realizace:

1. Představení tématu a průběhu workshopu Moje vnitřní krajina

   
   

2. Tvořivá aktivita

• seznámení účastníků (10 min.)

sezení v kruhu – práce s pocitovými kartami

Každý účastník si vytáhne na základě dotazu „S jakým pocitem sem přicházím, jaké je mé naladění?“ jednu kartu¹² (dle svého emočního naladění). Poté následuje krátké seznámení v kruhu. Účastníci si předávají tibetskou misku, kterou nejprve rozezní, představí se a seznámí ostatní se svojí kartou a svým emočním naladěním.

• tvorba (30 min.)

zadání: s kartou, kterou jsem si vytáhl/a hledám v expozici dílo a mám dvě možnosti:

Hledám dílo v expozici, které je mým dnešním emocím, mému aktuálnímu pocitovému naladění nejblíže (karta, kterou jsem si vytáhla a dílo, které si vyberu, může být propojeno tématem, barvou, tvarem, náladou…) NEBO hledám v expozici dílo, jež mi nabízí emoci, kterou bych potřeboval/a.

Poté se návštěvníci před toto dílo posadí, pozorují ho a vytvoří si svoji autorskou kartu (v případě dostatku času cyklus karet). Na závěr dají své kartě (cyklu karet) název (slovo, věta).

Materiál, pomůcky: podsedáky, barevné (černé…) i bílé čtvrtky velikosti A5, A4, suchý pastel, voskovky, tužky, pastelky, papíry na poznámky (tvrdé podložky se klipem A4)

• krátká reflexe dílčí výtvarné aktivity v menších skupinách (10 min.)

Účastníci se rozdělí do menších skupinek (např. 5 x 3 osoby) a společně ve skupince sdílí před vybraným dílem svoji autorskou kartu, své dojmy z díla, z tvorby, z výtvarné práce, která vznikla.

3. Společné uzavření tvořivé aktivity – závěrečný reflektivní dialog – sdílení zážitku (10 min.)

Závěrem si každý účastník vytáhne znovu kartu na základě dotazu Je moje emoční nastavení jiné? Změnila se mi nálada? Jaká je nyní? Poté si všichni sednou do kruhu jako na začátku, před sebou mají tři emoční karty („počáteční“, svoji autorskou a „závěrečnou“), předají si tibetskou mísu a společně si představí svoje karty a sdílí pocity a emoce z proběhlého výtvarné aktivity.

4. Teoretické shrnutí tématu – představení východisek, definice pojmu wellbeing (10 minut)

Co je wellbeing, wellbeing ve škole, v přípravě učitelů, wellbeing v galerijní edukaci, galerie jako prostor k podpoře wellbeingu a další.

 Reflektivní otázky (je možno použít také na začátku aktivity jako brainstorming): (10 min.)                         

Co vše působí na návštěvníka v prostorách galerie?  Jak podpořit to, aby se návštěvník v galerii cítil co nejlépe? Jakým způsobem mohu využít umělecká díla v galerii k podpoře wellbeingu? Jakou podporu v galerii potřebuje návštěvník se specifickými potřebami?

Předem nachystané lístečky s otázkami – dle počtu účastníků – si každý vytáhne jednu otázku a vybranou otázku zodpoví.

5. Ukončení workshopu (5 min.)

Rozloučení, prostor pro dotazy, předání materiálů (odkazy na doporučenou literaturu a další zdroje).

Závěr

Vcítění se do uměleckých děl umožňuje návštěvníkům rozvíjet empatii a porozumění vlastním pocitům. Významným přínosem je i možnost sdílení pocitů v menším, uzavřeném a bezpečném kolektivu. Terapeutickou roli zde hraje vlastní výtvarná tvorba. Workshop Moje vnitřní krajina měl galerii představit jako pozitivní a podporující prostředí.

V zásadě jakákoliv forma galerijní edukace může přispět k rozvoji duševní a sociální pohody, snížení stresu a rozvoji potenciálu návštěvníků prostřednictvím umění. V příspěvku prezentovanou metodiku workshopu lze využít v jakékoli galerii / muzeu umění za předpokladu přímého kontaktu s uměleckým dílem.