Anotace:
Příspěvek se zabývá tématem přístupné komunikace v kulturních institucích, zejména muzeích a galeriích, a představuje ji jako klíčovou součást inkluzivního přístupu k návštěvníkům. Na základě kvalitativního výzkumu mezi seniory a osobami se smyslovým znevýhodněním upozorňuje na nejčastější bariéry v online prostředí, od chybějících alternativních textů přes nečitelné kontrasty až po nejasně formulované informace o vstupném. Text přináší konkrétní doporučení, jak tyto překážky odstraňovat a jak přístupnost chápat nejen jako technickou povinnost, ale jako součást hodnotové komunikace instituce. Přístupná komunikace zde není vnímána pouze jako nástroj pro lidi s handicapem, ale jako princip, který usnadňuje orientaci a zlepšuje uživatelskou zkušenost všech návštěvníků.
Klíčová slova:
inkluzivní komunikace
webová přístupnost
univerzální design
uživatelská přívětivost
Well-being in an art gallery
Abstract:
The paper tackles the issue of accessible communication in cultural institutions, especially museums and galleries, presenting it as a key component of an inclusive approach to visitors. Based on qualitative research conducted among seniors and people with sensory disabilities, it highlights the most common barriers in the online environment, ranging from missing alternative texts to illegible contrasts and unclear information about admission fees. The text provides specific recommendations on how these barriers can be removed and how accessibility needs to be understood not only as a technical necessity, but rather as part of the institution’s value communication. Accessible communication is not seen only as a tool for people with disabilities, but as a principle that facilitates orientation and improves user experience for all visitors.
Keywords:
inclusive communication
web accessibility
universal design
user-friendliness
seniors
Úvod
V posledních letech se v kulturním sektoru stále častěji mluví o přístupnosti. Často se tím však myslí především odstranění fyzických bariér – bezbariérový vstup, výtah či haptický model pro nevidomé. Skutečná přístupnost ale začíná mnohem dříve, než návštěvník vstoupí do galerie či muzea, a to v komunikaci. Pokud se k informaci o službě, programu nebo ceně vstupného nedostane, jako by žádná přístupnost ani neexistovala a stejně tak pokud návštěvník nemá šanci už předem zjistit, zda i na místě mu bude přístupnost zajištěna.
Na první pohled drobné překážky, jako nevyplněné alternativní texty na webu, nečitelný kontrast nebo chybějící informace o slevách pro seniory, mohou být pro řadu lidí zásadní bariérou. Nejde přitom jen o návštěvníky s handicapem. Přístupná komunikace pomáhá i těm, kteří mají pomalejší internet, potíže se zrakem, používají mobilní zařízení nebo se jednoduše v online prostředí tolik neorientují.¹
Výzkumy ukazují, že právě kulturní instituce mají díky svému vzdělávacímu a společenskému poslání mimořádnou příležitost ukazovat, jak může inkluze fungovat v praxi. Jak upozorňuje Kotler a Kotler², bez aktivní práce s publikem a pochopení jeho potřeb nemůže být instituce skutečně otevřená. Přístupná komunikace je v tomto smyslu víc než jen technické nastavení webu – je to způsob, jak návštěvníkům dát najevo, že jsou vítáni, rozuměni a že se s nimi počítá.
Tento příspěvek vychází z dvojice výzkumů přístupné a inkluzivní komunikace, které autorka zpracovala v bakalářské a diplomové práci na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Zatímco bakalářská práce se zaměřovala na přístupnost festivalů a jejich komunikaci směrem k návštěvníkům s poruchami sluchu a poruchami zraku³, diplomová práce rozšířila téma na prostředí muzeí a galerií se zaměřením na seniory⁴. Práce kombinovaly pohled institucí i návštěvníků a právě z těchto dat a získaných poznatků vychází následující přehled nejčastějších bariér a praktických doporučení, jak je v kulturní komunikaci překonat.
Cílem textu je ukázat, že mnohé problémy přístupnosti nejsou výsledkem nedostatku vůle, ale spíše chybějícího systému, času nebo informací. Mnohá z řešení přitom nevyžadují velké rozpočty, ale cit pro srozumitelnost, empatii a uživatelskou přívětivost, tedy základ otevřené kultury.
Bariéry v online komunikaci kulturních institucí
Online komunikace muzeí a galerií bývá často prvním kontaktem, který návštěvník s institucí má. Webové stránky si před návštěvou prohlíží téměř 80 % návštěvníků.⁵ Způsob, jakým je web nebo sociální sítě strukturovány, proto významně ovlivňuje, zda se k potřebným informacím dostane snadno, nebo zda se v nich ztratí. Přestože většina kulturních organizací vnímá přístupnost jako důležitou, praxe ukazuje, že v online prostředí stále existuje řada překážek, které brání plnohodnotnému využití jejich obsahu. Tyto bariéry přitom často vznikají nikoli z nedbalosti, ale z absence systémového přístupu a testování s reálnými uživateli.
Alternativní texty a popisky prvků
Jednou z nejčastějších bariér jsou chybějící alternativní texty a to nejen u obrázků, ale i ikon, log či tlačítek. Ty přitom nejsou důležité jen pro osoby se zrakovým handicapem, které používají čtečky obrazovky, ale i pro uživatele s pomalejším internetovým připojením.⁶ Popisy také pomáhají hodnocení webů ve vyhledavatelnosti obsahu. Podle standardů Web Content Accessibility Guidelines (WCAG) představují alternativní texty jeden ze základních pilířů přístupného webu.⁷
Kromě chybějících popisků nejsou dostatečné ani obecné popisky typu „vystavené dílo“, které neposkytují žádnou informaci o obsahu.⁸ Doporučením je definovat si sadu nejdůležitějších prvků, které by měly být popsány prioritně – zejména ty, které se týkají programu, vstupného a otevírací doby. Pro alternativní texty na sociálních sítích může být inspirativní praxí přístup festivalu Jeden svět, který si pravidelně vytváří interní databázi popisků pro fotografe a ty využívá napříč komunikačními kanály po delší časové období.⁹
Struktura a přehlednost menu
Intuitivní navigace a jasná informační architektura patří mezi klíčové faktory uživatelské přívětivosti.¹⁰ Menu webových stránek bývá přitom častým zdrojem zmatku. Z výzkumů vyplývá, že senioři často hledají základní informace, jako je adresa, otevírací doba nebo výše vstupného, delší dobu nebo na místech, kde by je intuitivně nečekali. Prostředí patičky, kde se základní informace vyskytují, je sice místo, kam se vydá nevidomý, ale nikoliv senior (Nováková, 2025).
Zároveň se těžko hledá zcela jednolitý a ideální vzor, protože každá instituce má jiné množství informací a kategorií, které potřebuje komunikovat. Užitečné je proto provést jednoduchý uživatelský test s několika zástupci cílových skupin, ideálně v pestřejším zastoupení podle potřeb, a ověřit, zda členění webu odpovídá jejich očekávání. Co však potvrzuje výzkum jednoznačněji, je fakt, že se návštěvníci nejvíce soustředí na začátek a konec menu, proto je vhodné tyto pozice využít pro klíčové informace.¹¹
Ceník a označení vstupného
Velkým tématem v rámci přístupnosti je také komunikace vstupného, zejména u skupin, kterých se zvýhodněné vstupné týká. Ve výzkumu se seniory často bylo překážkou i využívání vyhledávací lišty, kde senioři hledali vstupné pod různými termíny – například vstupné, ceník nebo cena. Pokud tyto různé varianty nejsou nastaveny jako alternativa výsledku, návštěvník odpověď nenajde.
Specifickým problémem je i nejednoznačné označení slev pro seniory. Výzkumy potvrzují, že nejasnosti ve formulacích a nutnost doptávat se osobně mohou vyvolávat u starších osob pocity nejistoty či studu.¹² Doporučením je proto jasně definovat věkovou hranici a doplnit stručné vysvětlení, pro koho je sleva určena – např. „senioři nad 65 let“ nebo „držitelé průkazů ZTP“. Zároveň je vhodné tyto informace o vstupném uvádět i v popisu jednotlivých expozic, nejen v sekci ceníku, aby byly snadno dohledatelné.
Kontrast, fonty a čitelnost
Čitelnost webu je jedním z nejzásadnějších aspektů přístupné komunikace. Jak upozorňuje Světová zdravotnická organizace (dále WHO), rostoucí počet osob se zrakovým omezením činí vizuální přístupnost jedním z klíčových témat stárnoucí populace. Nejde však jen o seniory – nízký kontrast, nevhodné písmo nebo příliš malé fonty znesnadňují orientaci i lidem s poruchou pozornosti, dyslexií nebo těm, kteří sledují obsah na mobilních zařízeních s menším rozlišením obrazovky.¹³
Častým problémem na webových stránkách je zesvětlování textu v patičce, nedostatečně čitelná tlačítka nebo nápisy, které po přejetí myší mění barvu do téměř neviditelného odstínu.¹⁴ Pro zajištění správného kontrastu definují Web Content Accessibility Guidelines přesné požadavky na kontrastní poměr textu a pozadí.
Standard stanovuje, že běžný text musí mít kontrast minimálně 4,5:1, zatímco pro osoby se zrakovým omezením se doporučuje poměr 7:1. U větších textů (nad 18 px) postačí kontrast 3:1. Výjimku tvoří dekorativní texty, součásti log či složitých obrázků, například fotografie plakátů.¹⁵
K ověření kontrastu lze využít volně dostupné nástroje jako Contrast Checker, který vyhodnocuje čitelnost podle těchto norem. Ověření vhodných barevných kombinací je důležité nejen z hlediska přístupnosti, ale i pro zajištění jednotného vizuálního stylu napříč platformami. Dobrou praxí je proto definovat si několik schválených barevných palet a používat je dlouhodobě – šetří to čas i zaručuje konzistenci.
Kontrast sám o sobě nestačí. Aby byl text skutečně přístupný, musí se pojit i s vhodnou typografií. Jak upozorňuje Visser¹⁶, přístupné písmo by mělo mít jasně rozlišitelné tvary znaků, dostatečné mezery mezi písmeny a takovou tloušťku linek, která zajistí optimální čitelnost i na menších obrazovkách.
U velmi tenkých písem se linky mohou ztrácet, zatímco příliš tučné fonty mohou naopak splývat. Problémem bývá i zaměnitelnost některých znaků, například písmen „e“ a „c“, která mohou při nedostatečné otevřenosti působit jako malé „o“, nebo shoda mezi velkým „O“ a číslem 0, případně mezi malým l, velkým I a číslem 1.¹⁷
Z toho důvodu se doporučuje používat ověřené bezpatkové fonty jako Arial, Helvetica, Verdana či Open Sans, které tyto požadavky splňují a jsou dobře čitelné v různých velikostech. Písmo by mělo mít zároveň dostatečný řádkový proklad a mezery mezi odstavci, což přispívá k přehlednosti a nižší únavě při čtení.
Pohyblivé a dynamické prvky
Moderní weby často využívají animace, rotující bannery nebo automaticky se měnící texty. Tyto prvky však mohou být pro uživatele s kognitivním či zrakovým omezením rušivé a pro čtečky obrazovky i zcela nečitelné. Uživatel by tak měl mít možnost všechny automaticky se spouštějící pohyby zastavit nebo přeskočit. Inspirací může být například web Národního muzea, který nabízí tlačítko umožňující animace jednoduše pozastavit.¹⁹
Přístupný web by měl být vizuálně zajímavý, nikoli zahlcující. Méně efektů často znamená větší srozumitelnost a lepší orientaci pro všechny uživatele.
Sociální sítě a videoobsah
Digitální přístupnost se netýká pouze webových stránek, stejné principy platí i pro komunikaci na sociálních sítích. Také zde lze využívat alternativní texty (alt texty) pro popis vizuálního obsahu. Jejich význam je totožný: pomáhají uživatelům se zrakovým omezením nebo s pomalejším připojením porozumět tomu, co příspěvek obsahuje.
V posledních letech však čím dál větší roli v komunikaci zaujímá videoobsah. Ten se stal dominantním formátem a zároveň novou oblastí, kde se otázka přístupnosti výrazně projevuje. Ačkoliv jsou titulky primárně určeny k zpřístupnění obsahu osobám se sluchovým postižením, jejich zpracování může paradoxně představovat novou bariéru.
Videoobsah a význam titulků
Videa dnes lidé často sledují v prostředí, kde nemohou nebo nechtějí zapínat zvuk, například na cestách, v čekárně nebo v práci. A právě proto se titulky staly nejen nástrojem přístupnosti, ale i běžným standardem pro širší publikum. Studie Version Media²⁰ ukazuje, že bez zvuku sleduje videa 69 % uživatelů, zatímco analýza společnosti Meta potvrzuje, že videa s titulky dosahují až o 40 % vyšší sledovanosti, přitom 80 % sledujících žádné sluchové postižení nemá.²¹
Titulky tak plní dvojí roli – zpřístupňují obsah lidem, kteří by jej jinak nemohli plně vnímat, a zároveň zvyšují dosah i atraktivitu samotného sdělení. Aby však tuto funkci skutečně naplnily, musí být zpracovány s ohledem na čitelnost, kontrast a vhodné tempo.
Stejně jako v případě webu je i u titulků vhodné volit bezpatkové fonty (např. Montserrat, Open Sans) a zajistit dostatečný kontrast vůči pozadí. Ideální je tmavý podklad nebo lehké zatmavení obrazu pod textem, které pomáhá zachovat čitelnost napříč různými zařízeními.
Titulky však nejsou jen vizuální doplněk – jejich funkcí je zpřístupnit obsah i těm, kteří nemohou vnímat zvuk. Aby divák pochopil kontext, je nezbytné, aby titulky byly přesně synchronizovány s obrazem.²² Důležitou roli hraje tak i časování a struktura textu. Titulky je vhodné rozdělovat maximálně do dvou řádků, aby zůstaly dobře čitelné i na menších obrazovkách.²³ Text by měl navíc respektovat ochrannou zónu a nezasahovat až do krajů obrazu, aby nebyl na některých platformách oříznutý.
Důležité je také logické dělení vět a frází. Každý řádek by měl tvořit smysluplný celek, nikoli končit jedním či dvěma slovy z následující věty. Ideální je dělení po čtyřech až pěti slovech, které zachovává přirozený rytmus čtení. Naopak příliš dynamické titulky, kde se text mění po jednotlivých slovech, nutí diváka číst v daném tempu a mohou působit rušivě. Typickým příkladem je tzv. karaoke styl, který zvýrazňuje aktivní slovo a pro mnoho lidí, včetně osob s dyslexií nebo kognitivními obtížemi, je tento formát výrazně náročnější.²⁴
Přístupnost příspěvků a popisků videí
Přístupnost videí nespočívá jen v titulcích samotných, ale i v jejich kontextu. Text by neměl zakrývat důležité části obrazu a měl by být umístěn konzistentně, nejčastěji u spodního okraje. Stejně důležité je však i to, jak jsou informace z videa doplněny v popisku.
U videopozvánek na výstavy, přednášky nebo doprovodné akce je vhodné klíčové údaje – například datum, čas a místo konání – uvádět i přímo v textu příspěvku.²⁵ Ne každý uživatel sleduje video se zvukem nebo s titulky, a právě proto může dobře napsaný popisek představovat plnohodnotnou alternativu k obsahu videa.
Součástí přístupné komunikace je také srozumitelný jazyk. Doporučuje se proto vyhýbat dlouhým a komplikovaným větám a volit krátké, jednoznačné formulace. Takový styl usnadňuje porozumění nejen osobám s kognitivním omezením, ale také cizojazyčným uživatelům či mladším generacím sledujících, kteří videa často konzumují rychle a bez zvuku.²⁶
Značení přístupnosti a viditelnost inkluzivních opatření
Jedním z nejčastějších problémů, na který kulturní instituce narážejí, není samotná absence přístupnosti, ale její nedostatečná komunikace. Mnoho organizací nabízí speciální služby, výpůjčku pomůcek či programy pro návštěvníky se specifickými potřebami, avšak informace o nich bývají obtížně dohledatelné nebo zcela chybí.²⁷
Přitom právě dostupnost informací o přístupnosti rozhoduje o tom, zda se návštěvník do instituce vůbec vypraví. Klíčovým principem přístupné služby je nejen její existence, ale i srozumitelné informování o tom, jak ji lze využít.
Přístupnost na pár kliknutí
Aktualizace informací na mapách a portálech
Informace o přístupnosti by měly být na webu snadno dohledatelné – ideálně podle pravidla tří kliknutí z hlavní stránky.²⁸ Uživatel by tak měl rychle zjistit nejen obecné označení „bezbariérový přístup“, ale i to, co toto označení konkrétně znamená. Je totiž rozdíl mezi tím, zda má budova výtah, nájezdovou rampu, nebo plošinu. Každé z těchto řešení vyhovuje jiné skupině návštěvníků.
Označení přístupnosti přitom neslouží pouze lidem na vozíku. Pomáhá také seniorům s omezenou pohyblivostí, rodičům s kočárkem, nebo návštěvníkům s dočasným zraněním. Jak ukazuje princip univerzálního designu, řešení navržené pro jednu skupinu často přináší užitek i mnoha dalším. Právě proto má smysl přístupnost chápat jako součást širšího přístupu k uživatelské přívětivosti – ne jako oddělené opatření, ale jako způsob, jak zpřehlednit prostředí pro všechny.²⁹
Zároveň je důležité pamatovat na to, že ne všechny bariéry jsou fyzické, a stejně tak ne všechna řešení mohou být univerzální. Zatímco osoba na vozíku ocení výtah či plošinu, seniorům často pomůže možnost posadit se, přehledné popisky nebo vyšší kontrast orientačního značení. Pro osoby se sluchovým omezením mohou hrát zásadní roli vizuální prvky či tlumočení do znakového jazyka, zatímco lidé se zrakovým postižením mohou ocenit haptické modely nebo audiopopisy. Přístupnost má mnoho podob a právě promyšlená komunikace umožňuje, aby se v ní každý návštěvník našel.
Značení přístupnosti by nemělo být vnímáno jako administrativní nutnost, ale jako součást hodnotové komunikace instituce. Jasné a srozumitelné informování o tom, že galerie či muzeum myslí na rozmanité potřeby návštěvníků, posiluje její image jako otevřeného a respektujícího místa. A to je přesně to, čeho může promyšlená komunikace přístupnosti dosáhnout.
Aktualizace informací na mapách a portálech
Dalším důležitým aspektem přístupné komunikace je viditelnost důležitých informací i mimo vlastní web. Uživatelé s omezenými zkušenostmi s internetem – například senioři – často vyhledávají kulturní instituce prostřednictvím portálů jako Mapy.cz, Google Maps nebo Kudy z nudy. Proto by na těchto platformách měly být vždy aktuální údaje o otevírací době, vstupném i přístupnosti.
Z uživatelského testování vyplývá, že právě tyto stránky bývají pro seniory výchozím bodem při plánování návštěvy. Udržování informací v aktuální podobě tak nejen zvyšuje důvěryhodnost, ale zároveň napomáhá lepší vyhledatelnosti instituce ve vyhledávačích.³⁰
Závěr
Jak ukazují příklady z praxe i výzkumy uvedené v této práci, hranice mezi přístupností a uživatelskou přívětivostí je velmi tenká. Mnohá opatření, která pomáhají osobám se specifickými potřebami, zároveň zpřehledňují komunikaci pro všechny ostatní.
Ať už jde o doplnění alternativních textů, čitelnější kontrast, lepší strukturu menu, přehledné informace o vstupném nebo titulky u videí – všechny tyto kroky mají jedno společné: usnadňují cestu k informaci.
Z rozhovorů i testování v rámci diplomové i bakalářské práce vyplynulo, že pro většinu uživatelů není největší překážkou samotná bariéra, ale nejistota a neznalost informací. Přístupná komunikace proto neznamená jen odstranění technických překážek, ale i promyšlený způsob, jak být srozumitelnější, konkrétnější a lidsky vstřícný.
Kulturní instituce, které přístupnost vnímají jako součást své identity, nejen posilují svou společenskou roli, ale také přirozeně rozšiřují publikum. Každé takové rozhodnutí, ať už jde o doplnění popisků, aktualizaci údajů na mapách nebo sdílení inkluzivních aktivit, vysílá jasný signál: záleží nám na tom, aby se zde každý cítil vítán.
Přístupná komunikace tedy není jen o plnění standardů, ale o přístupu. O ochotě vidět různé potřeby jako příležitost, nikoliv komplikaci.
¹ Accessibility and technology: Developing a Virtual Access Tour [online]. Dostupné z: https://mw17.mwconf.org/paper/accessibility-and-technology-developing-a-virtual- access-tour/
² KOTLER a KOTLER, Can Museums be All Things to All People?:
Missions, Goals, and Marketing’s Role, 2000, s. 271–287.
³ NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace v rámci design festivalu, 2023.
⁴ NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace se seniory v muzeích a galeriích, 2025.
⁵ LONČARIĆ et al., The influence of a cultural institution website over its visitors’ numbers, 2019.
⁶ O‘HARA, Using alt text properly, 2018.
⁷ CAMPBELL et al., Web Content Accessibility Guidelines, 2024.
⁸ NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace se seniory v muzeích a galeriích, 2025.
⁹ NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace v rámci design festivalu, 2023.
¹⁰NIELSEN a LORANGER, Prioritizing web usability, 2026.
¹¹ NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace se seniory v muzeích a galeriích, 2025.
¹² Ibidem.
¹³ TOMCZYK et al., Barriers to Digital Inclusion among Older People: a Intergenerational Reflection on the Need to Develop Digital Competences for the Group with the Highest Level of Digital Exclusion, 2023.
¹⁴ NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace se seniory v muzeích a galeriích, 2025.
¹⁵ CAMPBELL et al., Web Content Accessibility Guidelines [online]. Dostupné z: https://www.w3.org/TR/WCAG21/
¹⁶ VISSER et al., A Web Designer’s Complete Guide to Accessible Fonts, 2024.
¹⁷ RANK, ADA Compliant Fonts and Why They Matter for Your Site, 2022.
¹⁸ Ibid.
¹⁹ CAMPBELL et al., Web Content Accessibility Guidelines [online]. Dostupné z: https://www.w3.org/TR/WCAG21/
²⁰ Verizon Media Says 69 Percent Of Consumers Watching Video With Sound Off [online]. Dostupné z: www.forbes.com/sites/tjmccue/2019/07/31/verizon-media-says-69-percent-of-consumers-watching-video-with-sound-off/?sh=74fe10db35d8
²¹ Verizon Media and Publicis Media Find Viewers Want Captions [online]. 2019 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: www.3playmedia.com/blog/verizon-media-and-publicis-media-find-viewers-want-captions/
²² Video captions [online]. Dostupné z: https://www.w3.org/WAI/perspective-videos/captions/
²³ CINCIBUS, Technické nástroje a pracovní postupy přepisu a titulkování, 2024.
²⁴ Ibid.
²⁵ NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace v rámci design festivalu, 2023.
²⁶ CAMPBELL et al., Web Content Accessibility Guidelines, 2024.
²⁷ Seventeenth International Conference on the Inclusive Museum Conference Proceedings [online]. 2025 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://doi.org/10.18848/978-1-963049-86-2/CGP NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace se seniory v muzeích a galeriích, 2025.
²⁸ DILEN, An usability and Universal Design investigation of the three-click rule for navigation, 2022.
²⁹ FRIGOLA, Universal design, inclusive design, and equity-focused design, 2021.
³⁰ NOVÁKOVÁ, Inkluzivní a přístupná komunikace se seniory v muzeích a galeriích, 2025.
Seznam použitých pramenů a literatury
ABOU-ZAHRA, Shadi. Video captions. w3.org. W3C Web Accessibility Initiative (WAI) [online]. 2019 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://www.w3.org/WAI/perspective-videos/captions/
CAMPBELL, Alastair, Andrew KIRKPATRICK, Joshue O'CONNOR a Michael COOPER. Web Content Accessibility Guidelines (WCAG) 2.1. The World Wide Web Consortium (W3C) [online]. 2025 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://www.w3.org/TR/WCAG21/
CINCIBUS, Zbyněk. Technické nástroje a pracovní postupy přepisu a titulkování (záznam webináře). Online. youtube.com. Zveřejněno na profilu Teiresiás Centre. [online]. 2024 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://youtu.be/73RuJ35hFT4
DILEN, Olga. An usability and Universal Design investigation of the three-click rule for navigation. Oslo, 2022. Diplomová práce. OsloMet – Oslo Metropolitan University, Department of Computer Science, Faculty of Technology, Art and Design.
FRIGOLA, Genís. Universal design, inclusive design, and equity-focused design. Medium [online]. 2022 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://medium.com/@genis.hti/universal-design-inclusive-design-and-equity-focused- design-df51e1e9d4f0
GALLA, Amareswar. Seventeenth International Conference on the Inclusive Museum Conference Proceedings. Common Ground Research Networks. [online]. 2025 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://doi.org/10.18848/978-1-963049-86-2/CGP
HANÁKOVÁ, Adéla. Přístupnost v kontextu osob se zdravotním postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2021. 268 stran. ISBN 978-80-244-6059-8.
KOTLER, Niel a Philip KOTLER. Can Museums be All Things to All People?: Missions, Goals, and Marketing’s Role. In: Museum Management and Curatorship [online]. 2000, 18. ročník, 3. vydání, s. 271–287 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/09647770000301803
LEWIS, Elisa. Verizon Media and Publicis Media Find Viewers Want Captions. 3PLAYMEDIA [online]. 2019 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: www.3playmedia.com/blog/verizon-media-and-publicis-media-find-viewers-want-captions/
LONČARIĆ, Dina, Marina PERIŠIĆ PRODAN a Ivana RIBARIĆ. The influence of a cultural institution website over its visitors’ numbers. International Conference on Cultural Institutions and Digital Engagement [online]. 2019 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://hrcak.srce.hr/ojs/index.php/eko- nomski-vjesnik/article/view/3969/2447
MCCUE, TJ. Verizon Media Says 69 Percent Of Consumers Watching Video With Sound Off. Forbes [online]. 2019 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: www.forbes.com/sites/tjmccue/2019/07/31/verizon-media-says-69-percent-of-consumers-watching-video-with-sound-off/?sh=74fe10db35d8
NOVÁKOVÁ, Markéta. Inkluzivní a přístupná komunikace v rámci design festivalu. Vedoucí Gartnerová, Eva. Zlín, 2023. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta multimediálních komunikací, Ústav marketingových komunikací.
NOVÁKOVÁ, Markéta. Inkluzivní a přístupná komunikace se seniory v muzeích a galeriích. Vedoucí Gartnerová, Eva. Zlín, 2025. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta multimediálních komunikací, Ústav marketingových komunikací.
NIELSEN, Jakob a Hoa LORANGER. Prioritizing Web Usability. Prioritizing web usability. Berkeley, CA: New Riders, 2006. ISBN 9780132798150.
OSTERMAN, Mark. Accessibility and technology: Developing a Virtual Access Tour. mw17.mwconf.org [online]. 2017 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://mw17.mwconf.org/paper/accessibility-and-technology-developing-a-virtual- access-tour/
O‘HARA, Scott. Using alt text properly. THE A11Y PROJECT [online]. 2018 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://www.a11yproject.com/po- sts/alt-text
RANK, Sojin. ADA Compliant Fonts and Why They Matter for Your Site. Audio Eye [online]. 2022 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://www.audioeye.com/post/accessible-fonts/
TOMCZYK, Łukasz, MASCIA, Maria, Dorota GIERSZEWSKU a Christopher WALKER. Barriers to Digital Inclusion among Older People: a Intergenerational Reflection on the Need to Develop Digital Competences for the Group with the Highest
Level of Digital Exclusion. Innoeduca International Journal of Technology and Educational Innovation. 2023. DOI: 10.24310/innoeduca.2023.v9i1.16433
VISSER, Casandra, TRICHTER, Danny a Ajay SOHAL. A Web Designer’s Complete Guide to Accessible Fonts. Accessibility checker [online]. 2024 [cit. 2025-12-31]. Dostupné z: https://www.accessibilitychecker.org/blog/acces- sible-fonts/
Plain Language
Komunikace bez bariér
V příspěvku zjistíte, jak rozhodnutí člověka vydat se do muzea či galerie mohou ovlivnit drobné nedostatky v komunikaci. Přístupnost se bohužel často chápe jen jako technická záležitost, skutečně, prakticky však začíná už u komunikace s možnými budoucími návštěvníky.
Výzkum mezi seniory a lidmi se smyslovým znevýhodněním ukázal, na kolik bariér je možné narazit v online komunikaci kulturních institucí. Oficiální webové stránky i účty na sociálních sítích mívají mnoho nedostatků – chybějící alternativní texty obrázků, špatně čitelné kontrasty, nejasně popsané vstupné, nepřehlednou strukturu nebo absentující označení formy přístupnosti. Instituce přitom nemají problém s ochotou, ale spíš s nedostatkem času, systému nebo informací. A často stačí málo: přidat popisek k obrázku či videu, upravit barvy, zvolit vhodné písmo, napsat jasně, kdo má nárok na slevu a v jaké výši, nebo rovnou vyzkoušet web s několika seniory, aby se zjistilo, co se jim těžko vyhledává. Z textu vyplývá že právě prostý, dostatečně kontrastní a čitelný text může být nejpřístupnější univerzální komunikační platformou. Postupně v několika bodech rozebírá, jak a proč je text dobré přizpůsobovat co nejširšímu publiku. A to jak u webových stránek, tak u postů a videí na sociálních sítích.
Důraz na uživatelskou přívětivost se institucím vyplácí. Co pomáhá lidem s handicapem, zjednodušuje život i všem ostatním a zvyšuje přístupnost pro široké publikum. Přístupná komunikace není jen soubor pravidel, ale především projev respektu a způsob, jak dát lidem najevo, že jsou vítáni a že se s nimi počítá.