Anotace:
Příspěvek se věnuje problematice textů a popisků v galeriích, které veřejnost často vnímá jako málo vstřícnou a příliš odbornou součást výstav výtvarného umění. Jeho cílem je doporučit, jak vytvořit texty a popisky, které budou přívětivé ke všem návštěvníkům včetně těch, kteří se potýkají s obtížemi se čtením způsobenými dyslexií. Opírá se o zaznamenané názory návštěvníků na popisky a texty ve výstavách v Gočárově galerii v posledních letech, zvláště o zjištění výzkumu provedeného zde v roce 2025. Shrnuje základní informace týkající se dyslexie ve snaze lépe poznat potřeby lidí se specifickými poruchami učení a jejich problémy při získávání informací z tištěného textu. Zohledňuje již publikované poznatky k otázce vztahu jedinců s dyslexií k výtvarnému umění, vzdělávání a kreativitě. V neposlední řadě shrnuje dostupná doporučení pro úpravy textů pro čtenáře s dyslexií, která spojuje se zkušenostmi z galerijní praxe.
Klíčová slova:
galerie
dyslexie
texty
popisky
Texts and captions in exhibitions that are accessible not only to visitors with dyslexia
Abstract:
The paper addresses the issue of texts and captions in galleries, which the public often tends to regard as hostile and overly technical components of art exhibitions. Its aim is to recommend a way to create texts and captions that are welcoming to all visitors, including those who struggle with reading difficulties caused by dyslexia. It draws on visitor comments regarding captions and texts in exhibitions at the Gočár Gallery in recent years, and in particular on the findings of the research conducted there in 2025. It summarises general information about dyslexia in an effort to better understand the needs of people with specific learning disabilities and their problems in obtaining information from printed text. The paper takes into account previously published findings on the relationship of individuals with dyslexia to fine arts, education and creativity. Finally, it summarises available recommendations for adapting texts for readers with dyslexia, which it combines with experience from gallery practice.
Keywords:
gallery
dyslexia
texts
captions
Úvod
1.1. Cíle, předpoklady a východiska
Posláním muzeí a galerií je nejen spravovat a vystavovat sbírkové předměty, ale také vzdělávat, přinášet podnětné informace, inspirovat a vzbuzovat zájem o hmotné i nehmotné kulturní dědictví člověka. V neposlední řadě tyto instituce chtějí také svým návštěvníkům nabízet prostor pro příjemné trávení volného času, pro vlastní kreativitu a pro oddych od někdy náročné reality všedních dnů. Tyto instituce mají být otevřené bez nadsázky pro všechny.¹ Mezi lidmi přicházejícími do muzeí a galerií jsou přirozeně i návštěvníci s dyslexií.
Hlavním cílem tohoto příspěvku je zjistit, jak vytvořit texty a popisky, které budou vstřícné k návštěvníkům výstav v galeriích a zohlední potřeby těch z nich, kteří se potýkají s potížemi spojenými s dyslexií. Důležitým záměrem je popsat, kolik návštěvníků s dyslexií do galerie přichází, jaké obtíže tyto lidi v souvislosti s dyslexií trápí a jaký mají vztah ke vzdělávání a výtvarnému umění. Předpokladem je přesvědčení, že lépe porozumět lidem s dyslexií povede k přípravě výstav, které pro ně budou přístupnější. Východiskem byla úvaha, že bariéra psaného textu může být pro návštěvníky s dyslexií jednou z nejzásadnějších. Nezbytné bylo prostudování a shrnutí poznatků z odborné literatury věnované problematice dyslexie s ohledem zvláště na zkušenosti lidí s dyslexií se vzděláváním, kreativitou a výtvarným uměním. Zásadní byla nalezená doporučení týkající se kompenzačních mechanismů jejich hendikepu, konkrétně vhodná formální, případně obsahová úprava textů.
1.2. Metodologie
V návaznosti na některé negativní reakce návštěvníků na texty a popisky ve výstavách byl v galerii proveden výzkum založený na anonymním dotazníkovém šetření s cílem zjistit, jaké zkušenosti mají návštěvníci s texty a popiskami ve výstavách, s jakými se u nich setkávají bariérami a problémy. Odpovědi respondentů byly vyhodnoceny a učiněno shrnutí. Následně byly informace z odborné literatury a zdrojů týkající se problematiky dyslexie doplněny o zjištění z dotazníkového šetření a zaznamenané názory veřejnosti přicházející do galerie se záměrem navrhnout doporučení pro pracovníky galerií týkající se tvorby přístupnějších výstavních textů a popisků vstřícných ke všem návštěvníkům, nejen těm s dyslexií či potížemi se čtením.
Dyslexie ─ vztah ke vzdělávání, umění a kreativitě
O dyslexii bylo napsáno a publikováno mnohé. V českém prostředí je dyslexie považována za jednu ze specifických poruch učení (dále jen SPU) a značí specifickou poruchu čtení. Je zmiňována vedle dysgrafie (specifické poruchy psaní), případně dysortografie (specifické poruchy pravopisu). Již v roce 1992 uvedla Světová zdravotnická organizace dyslexii mezi poruchami psychického vývoje.² Existuje značné množství definic dyslexie v závislosti na přístupu odborníků k této problematice. Mezi zásadní patří definice Mezinárodní dyslektické asociace (Internatinonal Dyslexia Association, IDA) a Britské dyslektické asociace (British Dyslexia Association, BDA). Na základě odborně formulovaných definic těchto renomovaných organizací lze shrnout, že se dyslexie projevuje nejen v procesu čtení, ale i psaní a při aplikaci gramatických pravidel. Jde o poruchu neurobiologického původu, která je vrozená. Dle BDA se dyslexie týká rovněž zpracování informací.³
Mnoho aspektů dyslexie zůstává u veřejnosti nepochopeno, což patrně vychází z nejednoznačnosti této poruchy.⁴ Protože SPU nejsou navenek patrné, mohou být někdy považovány za „zdánlivě banální znevýhodnění“.⁵ Dyslexie může mít více podob a rozdílnou intenzitu. Mozek člověka s dyslexií funguje jinak než mozek jedince bez dyslexie. Nezpůsobuje ji nedostatek inteligence.⁶ Nesouvisí pouze se školní docházkou, přetrvává po celý život.⁷ Zájem o děti s dyslexií se v našem prostředí rozvíjel již od 60. let 20. století. V oblasti komplexní péče o jedince s dyslexií všech věkových kategorií nás však bohužel mnoho vyspělých zemí na přelomu tisíciletí předhonilo.⁸
Dle odborníků dyslexie přináší nemalé potíže se čtením i psaním, jde však o jejich technickou stránku, ne o porozumění přečtenému. Někdo může ale číst tak pomalu a s obtížemi, že už mu zbývá málo energie na to, aby se soustředil na obsah. U některých jedinců má dyslexie dopad také na krátkodobou a pracovní paměť, případně způsobuje dokonce i problémy s orientací v čase a prostoru. Zásadní je, že u každého se může dyslexie projevovat do značné míry jinak. Mezi typické projevy této SPU patří, že člověk s ní čte pomaleji, může přeskakovat řádky či slova a obtížně se orientovat v textu.⁹ Na čtení také potřebuje klid.¹⁰ Většina lidí s dyslexií dává přednost tzv. globálnímu způsobu učení.¹¹ Dyslexie je spojená s mnoha paradoxy. Někteří lidé s dyslexií se např. s velkými obtížemi učí cizí jazyky, jiným jdou snadno. Žáci, které sužuje dyslexie, si špatně osvojují násobilku, ale mohou si snadno zapamatovat báseň nebo vyprávění.¹² Jedinci s dyslexií někdy nezvládají zdánlivě jednoduché úkoly, ale zdárně vyřeší obtížná zadání, která vyžadují logické uvažování. Je možné se setkat s mnohými, kteří čtou rádi.¹³
Uvádí se, že ve většině vyspělých států se dyslexie vyskytuje u 10 % obyvatel, 4 % mají významné problémy. Prevalence dyslexie představuje 15 % populace podle toho, jak je tato SPU konkrétně definována.¹⁴ Z uvedeného vyplývá, že lze jednoznačně usuzovat, že mezi návštěvníky muzeí a galerií v České republice se bude vyskytovat kolem 10 % jedinců, kterých se dotýkají, v menší či větší míře, potíže spojené s dyslexií.
V posledních letech věnuje odborná literatura pozornost problematice negativních emocí či dokonce traumat, která jedinci s dyslexií prožili či ovlivnila kvalitu jejich života. Vlastní negativní zkušenosti s dyslexií u nás jako první popsala D. Rýdlová. Zmiňuje trápení, které dyslexie přinesla jí i jejím dětem.¹⁵ Mnozí dospělí lidé s dyslexií vzpomínají, že v dětství pociťovali chybějící pochopení a přijetí okolím bez ohledu na jejich hendikep.¹⁶ Odborníci pracující s klienty s dyslexií popisují jejich úzkost, strach, paniku, neustálou obavu, že někdo odhalí jejich slabost, dokonce deprese až zoufalství.¹⁷ Uvádí se, že jedinci s dyslexií se podceňují, někdy pociťují sebelítost. Převažuje u nich stres, nervozita, pocity naštvanosti, strach ze selhání, bezmoc. Často musí slýchat kritiku okolí, které SPU zaměňuje s nedostatky intelektu. Zvláště ve škole žáci s dyslexií často zažívají, že přes maximální úsilí, které věnují překonání svých specifických obtíží, neodpovídá výsledek jejich snaze. Nastupují pocity méněcennosti a odporu ke škole.¹⁸ Tíživý bývá pro žáky s dyslexií pocit neúspěchu a nemohoucnosti, případně výsměch.¹⁹
Od roku 2016 je vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami podporováno školským zákonem.²⁰ Na vysokých školách vznikají poradenská centra zaměřená na pomoc studentům se specifickými poruchami učení.²¹ Z citovaného je však zřejmé, že přístup společnosti a jednotlivých lidí se mění jen pozvolna. Muzea a galerie disponují ideálním prostředím a podmínkami pro vzdělávání a rozvoj lidí, kteří se učí specifickými způsoby. V případě návštěvníků s dyslexií může ale překážku představovat jejich v dětství získaná nedůvěra k institucím nabízejícím vzdělávání a přinášejícím informace zvláště v textové podobě.
Mezi lidmi s dyslexií je možné nalézt mnohé významné osobnosti. Některé o svých potížích promluvily samy, u dalších je na dyslexii usuzováno z jejich textů a životopisů. Jsou mezi nimi známí umělci, architekti, spisovatelé, vynálezci, hudebníci, politici či úspěšní podnikatelé, např.: Hans Christian Andersen, Alexander Graham Bell, Orlando Bloom, Albert Einstein, Francis Scott Fitzgerald, Gustav Flaubert, Henry Ford, William Hewlett, Agatha Christie, Winston Churchill, John Lennon, Pablo Picasso, Robert Rauschenberg, August Rodin, Richard Rogers, Jørn Utzon, Leonardo da Vinci, Andy Warhol, Georg Washington.²² Je zřejmé, že zvláště uvedení umělci, architekti, spisovatelé, či vynálezci se vedle nebývalého úspěchu vyznačují velkou mírou kreativity. Problematikou souvislosti dyslexie a kreativity se v České republice podrobně zabývala H. Brancuská. Její práce, v souladu se zahraničními výzkumy, uvádí, že dospělí lidé s dyslexií jsou kreativnější a nacházejí inovativnější řešením než lidé bez dyslexie. Zásadní rozdíl prokázala u skupiny studentů technických oborů.²³ Výjimečné kreativní schopnosti dospělých s dyslexií je dle ní možné chápat jako úspěšnou kompenzační strategii obtíží způsobených dyslexií.²⁴ Právě kreativita bývá označována jako jedna z významných silných stránek lidí s dyslexií.²⁵ V tomto kontextu je zajímavé zmínit jedinečné práce architektů, kteří patří k jmenovaným osobnostem s dyslexií, budovu Centre Georges Pompidou v Paříži od Richarda Rogerse a Renza Piano či Operu v Sydney navrženou Jørnem Utzonem.
V roce 2012 se v Národní galerii v Praze ve Veletržním paláci uskutečnila výstava 3D DYS – Dar dyslexie. Projekt, jehož autorkou byla úspěšná umělkyně Alena Kupčíková, představil díla řady umělců, kteří se otevřeně přihlásili ke svým problémům s dyslexií. Každého z nich dyslexie zasáhla či ovlivnila jinak, většinou se s ní naučili žít a tvořit, mnozí ji dokonce vnímají jako dar.²⁶
Mezi silné stránky jedinců s dyslexií patří kreativita, představivost a v neposlední řadě vytrvalost trénovaná při překonávání překážek spojených s jejich hendikepem. V galeriích může zmizet jejich nedůvěra k vzdělávacím institucím, nabízejí klidný prostor pro poznání a vnímání výtvarného umění a v neposlední řadě pro vlastní kreativitu. Stejně jako ostatní návštěvníci by se lidé s dyslexií, ať už jde o děti či dospělé, měli cítit vítaní, měli by vnímat vstřícnost galerijního prostředí, zvláště samotných výstav a expozic.
3.Zkušenosti návštěvníků s texty a popiskami
3.1. Reakce na výstavy v Gočárově galerii
Největší bariéru při návštěvě výstav a expozic mohou pro jedince s dyslexií představovat zejména kurátorské texty, popisky či jiné textově zpracované informace. Obsah a podoba textů, pojetí či vzhled popisků, grafika nebo architektonické řešení výstav často bohužel nevycházejí vstříc ani návštěvníkům, kteří nemají zásadní potíže se čtením. Dokladem jsou názory návštěvníků Gočárovy galerie zaznamenané v posledních dvou letech v návštěvních knihách, které zahrnují reakce na pojetí stálé expozice a některých výstav, zvláště kurátorské texty a popisky či přímo orientaci v expozici. Negativně byla hodnocena snaha prezentovat sbírková díla ve stálé expozici Transmise v budově Automatických mlýnů²⁷ bez popisků, pouze s označením, na základě kterého mohl návštěvník dohledávat název díla, jméno jeho autora a dataci v přiloženém plánku. Záměrem autorek expozice bylo, aby popisky nerušily návštěvníky při vnímání děl a aby je neovlivňovaly, případně nebyly příliš návodné. Řada příchozích byla s touto formou označení děl velmi nespokojena, mnozí měli obtíže s orientací v plánku, při čtení drobného písma a hledání v seznamu v prostředí se sníženou hladinou osvitu, případně při identifikaci příslušných čísel na stěnách. Po krátké době bylo proto přistoupeno k výrobě jednotlivých popisků a jejich standardnímu umístění k dílům. Již zde se ukázalo, že čitelné informace na popiscích velká většina návštěvníků očekává a že jsou pro ně důležité.
Mezi negativními zápisy v návštěvní knize se objevovaly např. tyto formulace:
„Pěkný chaos. Člověk se potom nemůže soustředit na díla.“
„Krásné obrazy, ale hra s vyhledáním čísel vede ke ztrátě pozornosti.“
„Mnohá číslíčka jsou na světlém podkladu neviditelná.“
„Zcela nevhodné umístění popisků, malá písmena a přítmí.“
Na výstavě Nový pokus o maximální přiblížení KE 3171 O 96─Interpretace zátiší (Gočárova galerie, 2024) byly použity popisky kombinující tmavý podklad a text v metalické barvě, které měly v instalaci na tmavých panelech působit stylově a nerušivě. Při výstavním osvětlení a v daném úhlu pohledu bylo bohužel pro většinu lidí téměř nemožné údaje o dílech přečíst.
Bylo rozhodnuto vyrobit popisky za použití světlejšího podkladu a tmavého písma bez lesku. Negativní reakce a stížnosti návštěvníků byly rovněž zaznamenány, když byly ve výstavě Mucha dnes. Plakáty / monumentální obrazy / současné umění (Gočárova galerie, 2024) umístěny popisky, v souladu s velmi estetickým architektonickým řešením expozice, u obrazů větších formátů poměrně nízko. Někteří návštěvníci byli rovněž nespokojení s velikostí písma či tlumeným osvětlením děl. Příklady názorů návštěvníků:
„Umístění popisek je nevhodné, zvláště pro starší.“
„Přeji ischias autorovi popisek.“
3.2. Výzkum
Na uvedených příkladech se jasně ukázalo, že pro návštěvníky galerie jsou popisky děl, případně texty, důležité. Ve snaze zjistit podrobnější informace k této problematice byl v prvním čtvrtletí roku 2025 v Gočárově galerii uskutečněn výzkum věnovaný textům a popiskům ve výstavách, založený na vyplnění dotazníků s uzavřenými otázkami. Dotazník v listinné podobě v rozsahu dvou stran A4 zahrnoval 11 otázek s možností zvolit jednu, případně více předem formulovaných odpovědí. Vedle věku a pohlaví respondentů bylo zjišťováno, jestli návštěvníci čtou úvodní text a další texty (včetně citátů a životopisů) ve výstavě, dále pak, kolik času jsou čtení textu ochotni věnovat a co je od čtení textu odrazuje. V případě popisků bylo zkoumáno, jestli je návštěvníci čtou, případně které, co jim u popisků vyhovuje (písmo, umístění, absence, možnost zobrazení prostřednictvím QR kódu) a jaké informace na popisku očekávají. Do dotazníku byly také začleněn dotazy, zda by respondent uvítal možnost si text poslechnout a v neposlední řadě, jestli jsou texty a popisky ve výstavě pro respondenta důležité. Dotazník uzavíral prostor pro uvedení názoru návštěvníka k danému tématu.
Dotazník vyplnilo 355 osob (72 mužů, 276 žen, 7 osob si nepřálo uvádět pohlaví). Při vyhodnocení šetření byly zjištěny zvláště tyto informace: 45 % návštěvníků čte v úvodním textu výstavy pouze to, co je zajímá, celý text čte 30 % respondentů, vůbec nečte text 6 % návštěvníků. Další texty ve výstavě čte 66 % respondentů, vůbec je nečte 12 %. Čtení textu je necelých 18 % návštěvníků ochotno věnovat jen do 1 minuty času, 56 % 1 až 3 minuty, více než 4 minuty 26 %. Od čtení textu návštěvníky (58 % respondentů) nejvíce odradí malé písmo či špatně čitelný font, 53 % respondentů odrazuje dlouhý text, 40 % špatně srozumitelný text. 61 % návštěvníků by uvítalo možnost si texty ve výstavě poslechnout, např. prostřednictvím QR kódu.
Popisky vystavených děl dle získaných dat čte 46 % respondentů a většina z nich čte pouze popisky děl, která je zaujmou (31 % z celkového počtu respondentů). U popisků vyhovuje 67 % návštěvníků užití velkého a čitelného písma. 66 % návštěvníkům upřednostňuje jejich umístění blízko u příslušného díla. Popisky by neměly rušit vnímání díla podle 26 % respondentů a popisek zobrazitelný přes QR kód by vyhovoval jen necelým 6 % respondentů. Popisky by podle nich měly zahrnovat zvláště název díla (97 %), jméno autora (87 %), dataci exponátu (58 %) a výtvarnou techniku (57 %), případně materiál (46 %). 85 % respondentů vybralo odpověď, podle které jsou pro ně texty a popisky ve výstavách důležité.
Ze zjištěného vyplývá, že návštěvníci texty ve výstavách čtou, někteří však pouze jen to, co je zajímá nebo zaujme. Čtení výstavního textu jsou ochotni věnovat většinou do 3 minut času. Od čtení textu návštěvníky nejvíce odrazuje malé písmo či hůře čitelný font a také délka či špatná srozumitelnost textu. 60% respondentů by uvítalo možnost si text poslechnout. Popisky čte necelá polovina respondentů, někteří pouze u těch děl, která je zaujmou. Nejvíce u popisků preferují velké a čitelné písmo a umístění blízko u díla, nevyhovuje jim, když musí informace týkající se autora, a zvláště názvu díla hledat. Od popisků očekávají zejména uvedení názvu díla, jména autora a datace.
Někteří návštěvníci galerie využili možnost a v dotaznících formulovali své názory k tématu. Uvedli například, že ke čtení dlouhých textů by si rádi sedli, nebo by si je přečetli v klidu, mimo expozici, případně odnesli vytištěné domů. Vadí jim ohýbání či sklánění se k popiskům, které jsou umístěny nízko, případně nutnost orientovat se v jednotlivých popiscích, když jich je umístěno více najednou. Texty by raději četli rozdělené na kratší. Starším návštěvníkům (nad 60 let) chybí překlad anglických originálních názvů do češtiny, zvláště když vidí, že české názvy mají na popiscích svůj anglický překlad. Možnost poslechnout si text by uvítali jak mladší, tak starší osoby. Negativně se někteří staví k „luštění“ či „hledání“ potřebných informací. Pokud je text nebo popisek dlouhý, nečtou ho celý. Zmiňují možné problémy se čtením či zrakem. Shodně zdůrazňují zájem o samotná díla, ne o popisky.
Příklady názorů návštěvníků z dotazníku:
„Příliš dlouhé texty odrazují od čtení.“
„Krátké a výstižné texty jsou nejlepší.“
„Texty, které by bylo možno poslouchat přes QR kód, by byly velmi užitečné pro lidi, kteří mají problémy se čtením.“
„Popisky čtu, když nejsou moc dlouhé.“
„Popisky jsou důležité, nesmí chybět. Bohužel jsou pro mě často špatně čitelné či od díla daleko a špatně dohledatelné.“
3.3. Shrnutí a interpretace výsledků výzkumu a získaných informací
Z reakcí veřejnosti na konkrétní výstavy a z údajů zjištěných v dotazníkovém šetření je zřejmé, že texty ve výstavách a popisky děl jsou pro návštěvníky galerie důležité, zamýšlejí se nad jejich obsahem, formou i umístěním. Většinou by uvítali, aby byly texty dobře čitelné, srozumitelné a ne příliš dlouhé, případně mít možnost si je poslechnout. Pokud jsou texty psané málo srozumitelným jazykem či jsou z pohledu návštěvníků příliš dlouhé, ztrácejí o ně zájem. Od popisků očekávají přehlednost, užití čitelného a dostatečně velkého písma, základní informace o vystavovaném díle a umístění blízko u příslušných exponátů tak, aby byly informace o nich snadno dohledatelné, ale aby nerušily jejich vnímání jakožto uměleckých děl. Jako velmi důležité se jeví, aby bylo čtení popisků snadné a nevyžadovalo fyzickou námahu. (Zde je vhodné poznamenat, že téměř třetina respondentů byla starší 60 let). Dle uvedených, návštěvníky špatně hodnocených příkladů z praxe Gočárovy galerie je zřejmé, že čitelnost popisků a textů ovlivňuje zvláště velikost písma, jeho barevnost, stejně jako zvolená barva podkladu a také příslušný kontrast. V prostředí výstav výtvarného umění, kde je s ohledem na ochranu děl žádoucí zajistit poměrně nízkou hladinu osvitu (v případě prací na papíře většinou maximálně 50 luxů), se jeví velikost písma a barevnost popisků jako zásadní.
Úprava textů pro jedince s dyslexií
Dalším krokem této studie je zjistit, jak odborná literatura a další zdroje doporučují postupovat při úpravě textů určených pro jedince s dyslexií. Rad či přímo návodů, jak zajistit, aby se text lidem s dyslexií četl snáze, jeho čtení je méně unavovalo a mohl se stát přímým zdrojem informací, je možné najít více. Většina doporučení se shoduje.²⁸ Lze dohledat i dokumenty zaměřené na návštěvníky muzeí.²⁹
Mezi základní publikovaná pravidla týkající se grafické úpravy textů pro jedince s dyslexií patří užití bezpatkového písma, jako je např. Arial, Comic Sans, Verdana, Tahoma, Century Gothic, Trebuchet či Calibri, v dostatečné velikosti (12-14 bodů). Nevyhovující patkové písmo, např. Times New Roman, propojuje totiž jednotlivé znaky mezi sebou, čímž vzniká jakási spodní linka, která může způsobit, že text jedincům s dyslexií při čtení splývá. Obdobně není vhodné kvůli menší přehlednosti používat ke zvýraznění textu podtržení, pouze velká písmena nebo kurzívu. Zde je potřeba zdůraznit, že právě kurzíva je paradoxně velmi často používaná v galeriích i muzeích při psaní názvů děl v textu a hlavně na popiscích. Pro zdůraznění klíčových slov či pasáží textu nebo názvů děl na popiscích je vhodnější užít tučné písmo, případně písmo v jiné barvě. Text by neměl být zarovnán do jedno bloku. Pro mnohé jedince s dyslexií je vhodnější zvolit zarovnání textu pouze vlevo (tzv. do praporku), slova na konci řádek pak není potřeba vůbec dělit a při čtení je přechod na další řádek v textu plynulejší. Pro intaktní čtenáře i čtenáře s dyslexií je pohodlnější a méně únavné text rozčlenit do kratších odstavců. Návštěvníci s dyslexií rovněž ocení užití jiné než černé barvy pro písmo ale tak, aby nevznikl příliš velký a tvrdý kontrast mezi písmem a pozadím. Vysoký kontrast může opět vést k horšímu vnímání textu, u některých čtenářů s dyslexií může dokonce vytvářet dojem, že se text chvěje. Pro ty, kteří mají obtíže se čtením, ať už z důvodů souvisejících s dyslexií, potížemi se soustředěním či se zrakem samotným, je prospěšné nabídnout možnost si text poslechnout.
Shrnutí, formulace doporučení
Je možné učinit závěr, že zjištěné názory a požadavky návštěvníků týkající se srozumitelnosti, čitelnosti a délky textů, umístění, obsahu a čitelnosti popisků nejsou v rozporu s obecnými doporučeními týkajícími se úpravy textů pro jedince s dyslexií. Jejich uplatnění pomůže i intaktním jedincům. Obsah, forma textů a popisků mají dle našeho názoru odrážet požadavky návštěvníků, mají k nim být vstřícné. Po formální a grafické stránce je pro všechny návštěvníky, i ty s dyslexií, vhodné volit dobře čitelný font, dostatečně velké písmo a přehledné členění textu do více odstavců. Kontrast písma a podkladu by měl být dostatečný, ne však příliš výrazný. Malé písmo, dlouhý či málo členěný text je odrazující pro všechny, stejně tak malý kontrast mezi písmem a podkladem. Lesklé písmo se na světlém i tmavém pozadí stává v nasvícení výstav prakticky nečitelným.
Jedinci s dyslexií pak dávají jednoznačně přednost textu v bezpatkovém fontu, který je zarovnaný pouze vlevo a neobsahuje kurzívu či podtržení, které je lepší nahradit tučným písmem. Zarovnání textu vlevo činí text přehlednějším a umožňuje plynulejší čtení. Návštěvníci obecně upřednostňují kratší, dobře srozumitelné texty. Delší text je pro všechny vhodné rozdělit na více kratších částí a rozmístit je po výstavě. Mnozí návštěvníci rádi využijí audioverze textů. Naprostou většinu lidí přicházejících do galerie odrazují složité, odborným jazykem psané a často špatně srozumitelné dlouhé texty. Očekávají přehledné, dobře čitelné popisky, které se nacházejí blízko děl tak, aby nebylo nutné je hledat, číst je postupně všechny, přecházet k nim nebo se k nim příliš sklánět či ohýbat. Pro přehlednost je dobré graficky či barevně oddělit českou a anglickou verzi. Na popiscích velmi často používaná kurzíva je pro návštěvníky s dyslexií nevhodná.
Ve shodě s pravidly doporučovanými pro obsah textů určených pro čtení jedinci s dyslexií a se zjištěními prezentovaného výzkumu na vzorku běžných návštěvníků je vhodné, aby texty nebyly příliš dlouhé, neobsahovaly velké množství odborných a pro laiky málo srozumitelných termínů a aby byly výstižné. Kurátoři by měli texty ve výstavě formulovat s ohledem na jejich určení širší než odborné veřejnosti a na podmínky pro jejich čtení. Čtení textu ve výstavě nemůže a ani nechce naprostá většina návštěvníků věnovat tolik pozornosti jako např. studiu tištěného katalogu k výstavě s poznámkovým aparátem. Autoři textů by měli rovněž počítat se skutečností, že návštěvník není schopen soustředit se na čtení textů na svislých panelech v prostředí s nízkým osvětlením příliš dlouhou dobu. Je rovněž vstřícné nabízet návštěvníkům zvukové nahrávky textu a komentované prohlídky, případně další dnes dostupné produkty tak, aby byla galerie otevřená i těm, kteří nemohou nebo nechtějí číst vůbec.
Závěr
Je možné jednoznačně doporučit, aby kurátoři, architekti i grafici výstav výtvarného umění texty a popisky připravovali a prezentovali tak, aby jejich čtení bylo efektivní, nezpůsobovalo návštěvníkům problémy a co nejméně je unavovalo a odvádělo od samotných exponátů. Mohou využít existující doporučení pro přípravu textů pro jedince s dyslexií. Měli by vždy myslet i na nemalou část návštěvníků, kterým čtení může činit potíže, např. z důvodů spojených s dyslexií. Návštěvníci s dyslexií by měli být v galerii vítaní. Mívají sice většinou špatné zkušenosti se vzdělávacími institucemi, ale cit pro umění a rozvoj kreativity jsou často jejich silnou stránkou. Ideální je, když texty a popisky spoluvytvářejí vstřícné prostředí pro návštěvníky, poskytují potřebné informace a umocňují vnímání uměleckých děl.
¹ Definice ICOM hovoří přímo o přístupnosti a inkluzi. INTERNATIONAL COUNCIL OF MUSEUMS [online]. Dostupné z: https://icom.museum/ en/resources/standards-guidelines/museum-definition/.
² ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR. F80–F89 – Poruchy psychického vývoje [online]. Dostupné z: https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/F80-F89.
³ Definition of dyslexia [online]. Dostupné z: https://dyslexiaida.org/definition-of-dyslexia/; BRITISH DYSLEXIA ASSOCIATION. What is dyslexia? [online]. [cit. 2025-05-19]. Dostupné z: https://www.bdadyslexia.org.uk/dyslexia/about-dyslexia/what-is-dyslexia.
⁴ KREJČOVÁ et al., Superhrdinové v tobě…, 2023, s. 5.
⁵ MICHALOVÁ, Specifické poruchy učení, 2016, s. 5.
⁶ KREJČOVÁ, Dyslexie: psychologické souvislosti, 2019, s. 33.
⁷ Viz MICHALOVÁ (pozn. 5), s. 16, 255.
⁸ Viz KREJČOVÁ (pozn. 6), s. 32.
⁹ Viz KREJČOVÁ, HLADÍKOVÁ, PECHANCOVÁ (pozn. 4), s. 6 a 89.
¹⁰ Viz MICHALOVÁ (pozn. 5), s. 259.
¹¹ ZELINKOVÁ a ČEDÍK. Mám dyslexii…, 2013, s. 91.
¹² Viz např. KREJČOVÁ, HLADÍKOVÁ, PECHANCOVÁ (pozn. 4), s. 90.
¹³ Viz ZELINKOVÁ, ČEDÍK (pozn. 11), s. 25, 39.
¹⁴ Viz MICHALOVÁ (pozn. 5), s. 39-41 (s odkazem na další zdroje); rovněž viz ZELINKOVÁ, ČEDÍK (pozn.11), s. 11.
¹⁵ RÝDLOVÁ, Dyslexie, smutek, mindráky a já…, 2010, zvl. s. 26.
¹⁶ Viz ZELINKOVÁ, ČEDÍK (pozn. 11), s. 10.
¹⁷ Viz KREJČOVÁ (pozn. 6), s. 220.
¹⁸ Viz MICHALOVÁ (pozn. 5) s. 255-256
¹⁹ ZELINKOVÁ, Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyspraxie, ADHD, 2015, s. 45.
²⁰ ČESKO. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561.
²¹ UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ. Augustin – podpora studujících se specifickými potřebami [online]. Dostupné z: https://www.uhk.cz/cs/univerzita-hradec-kralove/uhk/celouniverzitni-pracoviste/uhk-point/augustin.
²² KREJČOVÁ et al., Specifické poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, 2014, s. 8-9; DYSLEXIA.COM. List of dyslexic achievers [online]. Dostupné z: https://www.dyslexia.com/about-dyslexia/dyslexic-achievers/all-achievers/.
²³ BRANCUSKÁ, Dyslexie a kreativita [rigorózní práce]. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/1204, zvl. s. 101–114.
²⁴ Ibudem, s. 128-129.
²⁵ Viz KREJČOVÁ (pozn. 6), s. 127.
²⁶ DYS–CENTRUM PRAHA. Tisková zpráva k výstavě 3D DYS – Dar dyslexie [online]. Dostupné z: http://www.dys.cz/pr/TZ_3D_DYS_vystava_2012.pdf; vystavující umělci: Štěpán Beránek, Ivan Komárek, Markéta Korečková, Alena Kupčíková, Luděk Míšek, Christl Mudrak, Kateřina Novotná, Jan Pospíšil, Kryštof Rybák.
²⁷ Gočárova galerie, 2023
²⁸ např. BRITISH DYSLEXIA ASSOCIATION. Dyslexia Style Guide 2023 [online]. Dostupné z: https://cdn.bdadyslexia.org.uk/uploads/documents/Advice/style-guide/BDA-Style-Guide-2023.pdf; dále viz KREJČOVÁ, BODNÁROVÁ, ŠEMBEROVÁ a BALHAROVÁ (Specifické poruchy učení, pozn. ), s. 218.
²⁹ GLENCROSS, A toolkit to help increase accessibility for visitors with dyslexia [online]. Dostupné z: https://collectionstrust.org.uk/resource/a-toolkit-to-help-increase-accessibility-for-visitors-with-dyslexia/; DEAKIN, How can museums increase accessibility for dyslexic visitors? [online]. Dostupné z: https://www.museumnext.com/article/how-can-museums-increase-accessibility-for-dyslexic-visitors/.
Seznam použitých pramenů a literatury
BRANCUSKÁ, Hana. Dyslexie a kreativita. Rigorózní práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra psychologie, 2016. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/1204
BRITISH DYSLEXIA ASSOCIATION. Dyslexia style guide 2023 [online]. 2023 [cit. 2025-07-09]. Dostupné z: https://cdn.bdadyslexia.org.uk/uploads/documents/Advice/style-guide/BDA-Style-Guide-2023.pdf
BRITISH DYSLEXIA ASSOCIATION. What is dyslexia? [online]. [cit. 2025-07-09]. Dostupné z: https://www.bdadyslexia.org.uk/dyslexia/about-dyslexia/what-is-dyslexia
ČESKO. Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 36. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-122
ČESKO. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 190. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561
DEAKIN, Tim. How can museums increase accessibility for dyslexic visitors? [online]. MuseumNext, 2022 [cit. 2025-07-09]. Dostupné z: https://www.museumnext.com/article/how-can-museums-increase-accessibility-for-dyslexic-visitors/
DYS–centrum Praha. Tisková zpráva k výstavě 3D DYS – Dar dyslexie [online]. 2012 [cit. 2025-07-09]. Dostupné z: http://www.dys.cz/pr/TZ_3D_DYS_vystava_2012.pdf
GLENCROSS, Nina. A toolkit to help increase accessibility for visitors with dyslexia [online]. Collections Trust, 2019 [cit. 2025-07-09]. Dostupné z: https://collectionstrust.org.uk/resource/a-toolkit-to-help-increase-accessibility-for-visitors-with-dyslexia/
INTERNATIONAL COUNCIL OF MUSEUMS. Museum definition [online]. 2022 [cit. 2025-07-09]. Dostupné z: https://icom.museum/en/resources/standards-guidelines/museum-definition/
INTERNATIONAL DYSLEXIA ASSOCIATION. Definition of dyslexia [online]. 2002 [cit. 2025-07-09]. Dostupné z: https://dyslexiaida.org/definition-of-dyslexia/
KREJČOVÁ, Lenka. Dyslexie: psychologické souvislosti. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-247-3950-2.
KREJČOVÁ, Lenka, Zuzana BODNÁROVÁ, Kamila ŠEMBEROVÁ a Kamila BALHAROVÁ. Specifické poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie. Brno: Edika, 2018. ISBN 978-80-266-1219-3.
KREJČOVÁ, Lenka, Zuzana HLADÍKOVÁ a Jana PECHANCOVÁ. Superhrdinové v tobě: podpora silných stránek žáků (nejen) s dyslexií. Praha: Pasparta, 2023. ISBN 978-80-88429-96-8.
MICHALOVÁ, Zdeňka. Specifické poruchy učení. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2016. ISBN 978-80-7311-166-3.
RÝDLOVÁ, Dagmar. Dyslexie, smutek, mindráky a já. Brno: Ideas Advertising, 2010. ISBN 978-80-254-8192-9.
ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR. MKN-10 klasifikace [online]. [cit. 2025-07-09]. Dostupné z: https://mkn10.uzis.cz/
ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyspraxie, ADHD. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0875-4.
ZELINKOVÁ, Olga a Miloslav ČEDÍK. Mám dyslexii: průvodce pro dospívající a dospělé se specifickými poruchami učení. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0349-0.
Plain Language
Texty a popisky ve výstavách vstřícné nejen k návštěvníkům s dyslexií
Máte popisky? A mohla bych je vidět? V příspěvku se dozvíte, jaké nástrahy se skrývají za obyčejnou tvorbou a umisťováním popisků děl – zvlášť když chceme myslet na dyslektiky, seniory a další návštěvníky se specifickými potřebami. Informace vycházejí primárně z praxe Gočárovi galerie, ale jejich uplatnitelnost je jistě širší, neboť tenhle problém řeší i spousta dalších kulturních a muzejních institucí.
Zjišťujeme, proč jsou texty a popisky ve výstavách často pro návštěvníky těžko srozumitelné a proč to nejvíc komplikuje život lidem s dyslexií. Galerie mají být otevřeným prostorem pro všechny, ale psané informace bývají často příliš odborné, moc malé, špatně čitelné nebo nelogicky umístěné. Autorka příspěvku vychází z reakcí návštěvníků Gočárovy galerie i z vlastního výzkumu. Ten ukázal, že dlouhé texty, malé písmo nebo nevhodná grafika návštěvníky od čtení často rovnou odradí. Popisky jsou pro většinu lidí důležité, ale očekávají, že budou stručné, čitelné a snadno k nalezení.
Pro lepší pochopení tématu obsahuje příspěvek i vysvětlení toho, co dyslexie je. Jedná se o vrozenou potíž se zpracováním psaného textu, která může být provázaná s únavou, stresem, stigmatizací a nižším sebevědomím. Přesto je zřejmé, že dyslektici často excelují v oblasti kreativity a umění, což by mohlo indikovat větší zájem a přístupnost ke kulturnímu obsahu.
V závěru nalezneme konkrétní aplikovatelná doporučení pro galerie: používat velké bezpatkové písmo, dobrý kontrast, kratší odstavce, jednoduché formulace a nabídnout možnost texty si místo čtení poslechnout. Tahle doporučení přitom nepomáhají jen lidem s dyslexií, ale úplně všem, kteří si chtějí výstavu užít bez zbytečné námahy, svým tempem.
Z dosavadních výsledků vyplývá, že pro mnoho návštěvníků s dyslexií je největší bariérou nepřehledná infografika, dlouhé a složité texty či chybějící orientační prvky. Projekt proto navrhuje model inkluzivní vizuální komunikace, který počítá s krátkými, čtivými texty, dobrým kontrastem, čitelnými fonty, jasnou navigací a audiovizuální podporou s možností individuálního ovládání. Zlepšení vizuální komunikace může výrazně zvýšit přístupnost, komfort i mentální pohodu všech návštěvníků, nejen těch s diagnózou. Očekává se, že výsledný model pomůže kulturním institucím zavádět přívětivější formy prezentace a komunikace, které z muzea dělají skutečně přívětivý prostor pro každého.