Muzea bez bariér

Úvod

Úloha galerií a muzeí se prostřednictvím výstavních projektů často potýká s úkolem, jak srozumitelně prezentovat kulturní dědictví, sbírková díla či exponáty ve formě krátkodobých výstav či stálých expozic. Instituce tak často čelí výzvám spojeným s inkluzí cílových skupin. Jádrem projektu Muzea bez bariér je proto mj. zpřístupňování umění a kulturního dědictví širokému spektru návštěvníků se zaměřením na inkluzivní komunikaci.

Ačkoliv mnohé galerie a muzea jsou prezentované jako instituce naplňující inkluzivní standardy, realita této představě nemusí zcela odpovídat. V posledních letech systematicky rozvíjejí inkluzivní strategie zejména pro zvýšení fyzické přístupnosti (bezbariérové vstupy, výtahy, plošiny, bezbariérové toalety, přizpůsobení expozic osobám na vozíku, instalace odpočinkových zón pro osoby se sníženou mobilitou nebo starší návštěvníky) nebo smyslové přístupnosti – prostřednictvím programů a expozic pro návštěvníky se zrakovým postižením (hmatové modely, reliéfní plány, audio popisky, taktilní mapy) či zpřístupnění obsahu pro osoby se sluchovým postižením (tlumočení do znakového jazyka, titulky, vizuální materiály, indukční smyčky v sálech). Obsahová (kognitivní) a sociální (komunikační) inkluze zůstává často opomíjena. Projekt se proto mj. zaměřuje na hlubší zkoumání problematiky inkluze osob se specifickými poruchami učení v prostředí kulturních institucí. Pomáhá identifikovat bariéry, které omezují uživatelský zážitek jedinců zmiňované cílové skupiny, ale také možnosti, jak zážitek (nejen) pro tyto lidi umocnit.

Proč se projekt zaměřuje na osoby se specifickými poruchami učení, speciálně dyslexií a dysgrafií? Protože jedinci se specifickou poruchou učení čelí mnohým problémům, které negativně ovlivňují divácký zážitek z výstavy. Tato skupina musí často bojovat s nesrozumitelností textových či vizuálních podkladů kvůli složitému uspořádání, náročnému jazyku a nedostatku smyslového zapojení. Rozdílnost potřeb je nutné reflektovat a zohlednit při přípravě a realizaci výstav napříč celou vizuální komunikací i dispozičním řešením výstavy. Situaci komplikuje společenské stigma a nedostatečná informovanost personálu. Výzkumné řešení se tedy zaměřuje na celou vizuální komunikaci od navigačního systému, kurátorských textů až po pojetí propagačních materiálů.

Inovativním přístupem v rámci tohoto projektu je posun od tradičně zkoumané skupiny dětí a žáků se specifickými poruchami učení k zaměření výzkumu na mladé dospělé z generace Z. Projekt se navíc odlišuje od předchozích výzkumů tím, že navrhuje zapojení pokročilých technologií a moderních metod.

Pro potřeby projektu je výzkum zaměřen také na analýzu obsahových, komunikačních a orientačních touchpointů, na identifikaci překážek, které brání plnohodnotnému diváckému zážitku. Součástí je i zkoumání prvků, které způsobují stres u zvolené cílové skupiny a na základě zjištěných faktů navrhnout kroky vedoucí ke zlepšení mentálního zdraví a wellbeingu.

Hlavním výstupem je vytvoření funkčního vzorku inkluzivní vizuální komunikace pro muzea a galerie, který zohledňuje potřeby osob se specifickými poruchami učení z generace Z. Vytvořením funkčního vzorku bude usnadnění přístupu zástupcům z prostředí galerií a muzeí aplikovat výzkumné poznatky ve prospěch zlepšení principu přístupnější komunikace. Modelové řešení funkčního vzorku bude českým i zahraničním kulturním institucím poskytnuto ve formě open source. Implementace bude spočívat v následování doporučení a návodu, které bude modelové řešení obsahovat.

Projekt tak poskytne podporu pro široké spektrum institucí se zaměřením na kulturní a kreativní odvětví, které jsou nedílnou součástí neformálního i celoživotního vzdělávání zprostředkující kulturní dědictví široké veřejnosti, které musí být srozumitelné všem.

1. Výzkumné metody

 Projekt Muzea bez bariér vychází převážně z kvalitativního výzkumného rámce, kombinuje explorativní, analytické a experimentální metody. V průběhu realizace byl kvalitativní výzkum nad rámec ověřen reprezentativními šetřeními ke zvýšení vypovídací hodnoty výsledků a jejich potenciálnímu zobecnění. Zvolený postup umožňuje systematicky mapovat současnou praxi v oblasti inkluze muzeí a galerií, identifikovat bariéry a zároveň navrhnout a ověřit inovativní řešení vizuální komunikace v jejich prostředí, a to zejména pro zástupce generace Z se specifickými poruchami učení.

Mezi využité výzkumné metody patří:

1. Polostrukturované rozhovory      
   V první fázi projektu jsou realizovány polostrukturované rozhovory s představiteli muzeí a galerií a kurátory výstav. Tyto rozhovory umožňují získat detailní vhled do míry inkluzivního přístupu při tvorbě a organizaci výstav, stejně jako do používaných komunikačních kanálů. Polostrukturovaný charakter rozhovorů zajišťuje srovnatelnost dat při zachování otevřenosti vůči zvoleným tématům (Kvale & Brinkmann, 2009).

2. Eye-trackingové studie v kombinaci s rozhovory
   Druhá část výzkumu využívá eye-tracking k analýze vizuální prezentace výstav a identifikaci tzv. stresových touchpointů – míst, kde návštěvníci se specifickými poruchami učení čelí zvýšené kognitivní zátěži. Tato metoda umožňuje objektivně sledovat vizuální pozornost a odhalit problematické oblasti v textu, typografii či prostorovém uspořádání (Holmqvist et al., 2011). Eye- tracking je opět doplněn o polostrukturované rozhovory s účastníky pro doplnění „vědomé reakce“, očekávání a předsudků k návštěvám galerií a muzeí u generace Z (částečně s diagnostikovanou specifickou poruchou učení).

3. Design thinking      
   Součástí metodologického rámce je také aplikace design thinkingu, která zahrnuje např. tvorbu customer journey map, etnografická pozorování v galeriích a muzeích a doplňující rozhovory s návštěvníky se specifickými poruchami učení, jak již bylo uvedeno v bodě 2.. Tento přístup podporuje participativní charakter projektu a umožňuje zapojení cílové skupiny přímo do procesu návrhu (Brown, 2009; Liedtka, 2018). Participativní přístupy jsou využity rovněž v rámci workshopu s experty relevantních oborů (psycholog, speciální pedagog, kurátor, galerista apod.) pro modelaci funkčního vzorku.

4. Dotazníkové šetření
   Kvantitativní ověření výsledků kvalitativních šetření zajišťuje dotazníkové šetření zaměřené na čitelnost a vizuální přívětivost textových a grafických prvků. Využívá techniky A/B testování mezi různými variantami textů, což umožňuje empiricky ověřit preferované způsoby vizuální komunikace u osob se specifickými poruchami učení (Kohavi et al., 2009).

5. Experimentální testování  
   V závěrečných etapách projektu je realizováno experimentální ověřování navržených inkluzivních opatření v univerzitní galerii G18. Testování zahrnuje rozhovory před návštěvou výstavy, přímé pozorování během návštěvy a následné post-visit hodnocení. Tento postup umožňuje triangulaci dat a zajišťuje validitu závěrů (Denzin, 2012).

Kombinace kvalitativních a kvantitativních přístupů umožňuje triangulaci dat a posiluje věrohodnost výsledků. Využití polostrukturovaných rozhovorů a design thinkingu zajišťuje hloubkový vhled do zkušeností odborníků a návštěvníků, zatímco eye-trackingové studie a A/B testování poskytují empiricky ověřitelná data o vizuální percepci a preferencích cílové skupiny. Experimentální fáze v galerii G18 pak představuje klíčový krok k praktickému ověření a následné aplikovatelnosti navržených opatření.

 1.1. Fáze projektu

Projekt je realizován v letech 2023–2026 a postupně se zaměřuje na různé fáze výzkumu a tvorbu výstupů. V roce 2023 proběhla analýza sekundárních zdrojů dat (zejména online komunikace) a realizace polostrukturovaných rozhovorů se zástupci českých a slovenských galerií a muzeí, jejichž cílem byla identifikace využívaných komunikačních kanálů a inkluzivních strategií. Následující rok 2024 byl věnován výzkumu motivací generace Z při návštěvách výstav a uskutečnění eye-trackingových studií, které se zaměřily na identifikaci bariér a stresových touchpointů. Následovalo kvantitativní šetření u generace Z, které ověřovalo čitelnost a přívětivost textů a výsledky přinesly návrh grafických parametrů optimálních popisků. Paralelně proběhlo reprezentativní šetření NETBUS na dospělé české populaci, které se zaměřilo na očekávání a zkušenosti s návštěvami galerií a muzeí a na faktory ovlivňující návštěvnický zážitek, především v oblasti popisek a vizuální komunikace.

V roce 2025 je projekt zaměřen na experimentální ověřování navržených vizuálních opatření v galerii G18 a na aplikaci principů design thinkingu vedoucí k vytvoření funkčního vzorku. Tato fáze je doplněna zahájením publikačních a diseminačních aktivit, jejichž součástí je i konference Muzea bez bariér. Závěrečná fáze v roce 2026 je pak orientována na testování aplikovatelnosti vytvořeného vzorku v praxi ve spolupráci se speciálními pedagogy, animátory, kurátory i cílovou skupinou návštěvníků. Výsledky tohoto testování budou dále rozvíjeny prostřednictvím workshopu, který se zaměří na implementaci inkluzivní komunikace v kulturních institucích.

2. Realizovaná výzkumná šetření a diskuze

 Představený projekt je ve dvou třetinách svého řešení, a proto je možné seznámit čitatele s některými zjištěními. Celkově výzkumné šetření proběhlo ve třech hlavních oblastech:

• kvalitativní výzkumné šetření formou rozhovorů s řediteli a kurátory galerií a muzeí – realizováno na vzorku 12 zástupců kulturních institucí,

• hlavní kvalitativní výzkumné šetření k zjištění motivace a prožívání vizuální prezentace galerijních výstav u zástupců generace Z za pomoci kvalitativních rozhovorů a eye trackingového měření, kde bylo zapojeno 16 účastníků – 6 diagnostikovaných, 9 s projevy dle screeningového testu. Výzkum byl rozdělen na tři fáze: rozhovor před návštěvou, pozorování během výstavy včetně eyetrackingového šetření a post-návštěvní rozhovor,

• dotazníkové šetření NETBUS – zařazení otázek o specifických poruchách učení a jejich pociťovaných projevech na reprezentativním vzorku české populace, N=506, online populace ČR 18-64 let,

• dotazníkové šetření na reprezentativním vzorku 404 respondentů ve věku 15–27 let (generace Z), z toho 102 dyslektiků, 100 osob bez diagnózy se symptomy, 202 s občasnými problémy se čtením, které zahrnovalo AB testování grafických a textových variant.

3. Vybrané výsledky

 Kvalitativní výzkum motivace u zástupců generace Z ukázal, že informace o výstavě získávají primárně na sociálních sítích (FB, IG), následně na webu galerie nebo Googlu. Kromě tématu, ceny a lokality je pro ně při výběru návštěvy muzea či galerie klíčová snadná orientace v prostoru a vizuální přívětivost vstupů. Grafické zpracování online pozvánek a jasné členění na stránkách výrazně přispívá k rozhodování o účasti. Z prezentovaných dat vyplývá, že mladí dospělí z generace Z (18–24 let) s dyslexií nebo obdobnými potížemi při čtení tvoří významnou část návštěvnické populace, kterou muzea a galerie často opomíjejí při přípravě vizuální komunikace i designu výstav.

Další data z kvalitativního testování potvrzují, že největšími bariérami jsou nevhodně nasvícené nebo špatně umístěné popisky, grafický chaos a absence jasných orientačních bodů. Kritický vliv na spokojenost má role kustodů a recepčních, kteří usnadňují orientaci, a mapky či informační systémy založené na srozumitelném značení (např. šipky, slovní značky či oddělené instrukce k ovládání interaktivních prvků).

Z dat také vyplývá, že složité nebo příliš dlouhé texty popisků znamenají pro značnou část cílové skupiny stresový faktor a vedou k pasivitě či dokonce k vyhýbání se participaci na skupinových akcích (např. komentované prohlídky, vernisáže). Pro dosažení optimálního zážitku je nutné texty strukturovat v easy-to-read formátu, se stručnými odstavci, maximálně 5-8 slovy na větu, vyhnout se lesklým barvám a vždy vše umístit do zorného pole (rovina očí). Ověření audiovizuálních materiálů ukázalo, že videa a audio obsah by měly být přístupné online i v galerii s možností regulace hlasitosti a samostatného spouštění, aby se návštěvníci s poruchami učení necítili zatíženi nebo zmatení běžícím obsahem ve smyčce.

Výzkum s reprezentativním vzorkem (506 respondentů, 18 – 64 let, STEM/MARK, únor 2025) ukázal, že 37 % dospělé populace pociťuje alespoň občas problémy se čtením, z toho téměř 12 % buď má diagnostikovánu dyslexii nebo pociťuje velké obtíže se čtením, i když dyslektikem není diagnostikován.

Více než třetina dospělých navštěvuje galerie a muzea alespoň několikrát za rok, 21 % tam nechodí vůbec. Jedním z důvodů může být nepřívětivá vizuální marketingová komunikace kulturních institucí nebo faktory, které by mohly zpříjemnit návštěvnický zážitek. Mezi ně patří u téměř 40 % populace: mapky výstavních prostor, komentované prohlídky či zakomponování interaktivních prvků zapojujících více smyslů do výstav. Čtvrtina dospělých osob by ocenila také audiovizuální projekce, audioprůvodce nebo informační materiály, letáky a brožury.

Závěr

Dle dostupných studií dyslexie (Wu Y, Cheng Y, Yang X, Yu W, Wan Y, 2022; Aldakhil Fahad Ali, 2024) postihuje přibližně 10–20 % světové populace, což znamená, že každý pátý jedinec může mít tuto poruchu. Interpretovaná data jasně dokládají, že projekt Muzea bez bariér identifikoval a kvantifikoval klíčové potřeby mladé populace se specifickými poruchami učení. Přehlednost a čitelnost obsahu, optimalizace světelných podmínek a logická struktura prostoru jsou hlavními determinanty pozitivního uživatelského zážitku. Motivaci k přečtení popisků dále zvyšuje zkrácení textu (u 60 %), srozumitelnost, jednoduchost jazyka, větší písmo a tím lepší čitelnost nebo vizuální ztvárnění (u 40 %).

Ověřené modelové řešení navrhuje proto konkrétní kroky k eliminaci bariér:

• Zavedení easy-to-read formátu kurátorských textů (krátké odstavce, jasná struktura, minimum slov ve větě).

• Užití snadno čitelných a kontrastních fontů, vyloučení lesklých barev, dynamické nasvícení popisků v rovině očí.

• Oddělení instrukcí pro ovládání interaktivních prvků od popisků exponátu, zvýšení role orientačních prvků v prostoru.

• Audiovizuální materiály mají být dostupné s regulovatelnou hlasitostí, možností individuálního spuštění i online záznamu.

Výsledky dokazují, že větší flexibilita a individualizace komunikace v muzeích vede nejen ke zvýšení návštěvnosti, ale i ke zlepšení mentálního zdraví a celkové pohody mladých dospělých s dyslexií i ostatních skupin s podobnými potřebami. Projekt poskytuje podklad pro tvorbu workshopů, otevřených edukací a metodických materiálů, jejichž aplikace se doporučuje napříč kulturním sektorem a ve veřejných institucích.

Pozn. Projekt Muzea bez bariér č. TQ01000189 je podpořen Technologickou agenturou České republiky.